Nový student

21. srpna 2012 v 12:43 | Envy |  Cesta za malinami - Envy
Pátek, 5. den 1. Meziobdobí
Začátek - Krátce po osmé ráno




Krvavě rudé vlasy, lišácký úsměv, čistě bílá mikina a hlavně - HOLKA!

Tak nějak tímhle bych shrnul našeho nového spolužáka. Vlastně spolužačku. Která má chlapecké jméno a proto jsme si všichni mysleli, že to bude kluk…
Jmenuje se Erwin Sane, mělo by jí být 17, už od pohledu vypadá jako někdo, komu není radno věřit, a mění školu zrovna těsně před koncem třetího ročníku. Doslova, je první pátek meziobdobí, do konce školního roku zbývaj tři týdny. Ta holka je magor.



~~~

Její přestup na naši školu byl nám, studentům, oznámen v pondělí. Ostatní se hnedka začali dohadovat, jestli to bude kluk nebo holka. Holky doufaly, že to bude kluk, kluci zase že holka, co já vím proč, třeba aby měli na výběr další potencionální objekt zájmu? Greg o něčem takovým pořád mluví.
Ve středu jsme se dozvěděli jméno, okamžitě se třída naplnila rozjásanými pohledy holek a mrzutými výrazy kluků. A vlastně to samé se opakovalo i dneska, jen strany se prohodily a moment před tím panovala chvilka překvapeného ticha.


~~~

"Ehm, ehm," odkašle si učitel. "Dobrý den, třído, chtěl bych vám představit vaši novou spolužačku Erwin Sane. Doufám, že se k ní budete chovat mile a přijmete ji do kolektivu." Ušklíbnu se, tady žádný pořádný kolektiv není. Alespoň co já mohu posoudit…Což není zase tak moc…
Profesor si znova odkašle a mumlání ve třídě se uklidní. Erwin se po celou dobu tváří, jako by se jí to netýkalo. V klidu počká, až jí učitel pokyne, aby si vybrala místo, a ona se k nějakýmu vydá.


~~~

Začne přestávka a ve třídě to je jak ve vosím úle. Tentokrát jej imitují zdařileji než obvykle, aby taky ne, když tu máme novou osobu ve třídě. Kluci na ni pokřikují různé otázky a všeobecně dělají hluk, holky se jaly přímého seznamování se. Slyším, jak jí jedna spolužačka říká: "Ahoj, já jsem Meria Keyl, kdybys něco potřebovala…"
Zbytek už nevnímám, otočím se směrem k tabuli a podepřu si rukama bradu. Mým plánem je strávit zbytek přestávky nevnímáním okolního světa a rozjímáním o ničem. Školní zvonek mě z tohohle stavu vždycky spolehlivě vytrhne, takže se není čeho bát.

Ani ne o minutu později leknutím málem spadnu ze židle. Přede mnou se náhle vynořil obličej orámovaný krvavě rudými vlasy.
Obličej se oddálí a místo něj je mi nabízena ruka. "Ahoj, já jsem Erwin!" Ten její prapodivný úsměv je slyšet už v hlase.
Zvednu se a potřesu jí rukou. "Mike Lathan." Představím se a zase si sednu v domnění, že tím to vše skončilo. Mýlil jsem se.

Chvíli stála natočená bokem a zamyšleně si poťukávala prstem o ret.
"Máš rád zvířata?" Vybafla na mě vzápětí a znova mi strčila obličej přímo před nos. Tentokrát se zvědavým výrazem plným očekávání.
"Ehh, jistě." O co jí jde?
"Máš rád ovoce?"
"Záleží jaká…"
"Jablka?" "Ano." "Pomeranče?" "Ano" "Hrušky?" "Ne." "Jahody?" "Ano." "Citrón?" "Ne!" "Vážně?" "Vážně ne." "No dobrá. Meruňky?" "Ano."
Odpovídám a vůbec netuším, proč se mě ptá zrovna na to, jaké ovoce mám rád? Navíc, neptala se před chvíli na zvířata…?
"A co maliny, máš rád maliny?" "Co to jsou maliny?" Rozhlídnu se kolem, jestli si ze mě nedělají legraci a vidím, jak má celá třída, stejně jako já, v očích otazníky.
"Ty neznáš maliny!!?" Erwin vypadá, že je upřímně překvapená. Chce ještě něco říct, ale naštěstí (pro mě) zazvoní na další hodinu. Všichni včetně Erwin si jdou zase rychle sednout na svá místa. Což je dobře, protože jen o okamžik později vchází do třídy učitelka.

~~~

Další přestávku se vydám na pouť po chodbách školy. Chození po školních chodbách je dobré pro myšlení, a jestli to taky pomůže k vyhnutí se nových spolužáků, tak to už je vedlejší, no ne. To že trochu zrychlím, když za sebou uslyším o něco větší ruch, taky vůbec nic neznamená, jen se chci dostat pryč od těch zvuků, ruší to při přemýšlení… Obejdu dokola celou školu a cestu zakončím na záchodě.
"Ta nová po tobě určitě jede." ozve se náhle vedle mě.
"Co?" Otočím se na Grega. Jeho celé jméno je Gregory Harrold, je jedinou osobou na škole která se mnou mluví nějak pravidelně. Mám silné podezření, že nemá žádné kamarády, a že to má co dělat s tím, co vypouští z úst.
"Povídám, že se té naší nové spolužačce jasně líbíš." Poslední slovo nezapomene protáhnout.
"Samozřejmě…" No to by mi tak chybělo!
Do třídy dorazím těsně před zvoněním. Vytlačuju z hlavy Gregovy hloupé řeči a doufám, že příští přestávku budu moci v klidu prospat na lavici.
~~~
Samozřejmě že další přestávku klid nemám. To Erwin nikdo neřekl, že já na konverzace nejsem?
"Ty skutečně neznáš maliny?"
"Ne. Hele-"
"Tak to tě někdy budu muset vzít někam, kde rostou, abys je zkusil. Uvidíš, že ti budou chutnat!"
Ona mě nejenže přeruší, jako by se nechumelilo, ale ještě má tu drzost-
"Hele počkej! Vzít kam?!" Tohle město znám jak své boty, možná ještě líp. V životě jsem ale neslyšel nic o něčem jako o malinách. No, stejně tak jsem nikdy neslyšel o tak otravném stvoření jako je Erwin…
"No přece tam, kde rostou maliny!" Zadívá se na mě, jako kdybych byl absolutní idiot a ona nechápala, jak je to možné. A je to jasný - nikam s ní nejdu! Nahodím naštvaný výraz a chystám se ji poslat někam, když-
"Erwin, pojď, musíš si začít přepisovat sešity, za chvíli jsou tu závěrečné zkoušky a tobě chybí látka v sešitech…" Meria obejme Erwin kolem ramen a dostrká ji pryč z mojí blízkosti. Sláva! Erwin začne pod pečlivým dohledem připisovat sešity a já mám pro zbytek školy klid.

~~~

Po zazvonění ze třídy vyběhnu tak rychle, jako snad ještě nikdy v životě, a v šatně jsem mezi prvníma. No co, jen se dneska velice těším na odpoledne strávené v klidu knihovny - no vážně! Nikdo tam na mě nezírá, s nikým se nemusím bavit, a mám tam vzadu mezi regály skrýš, knihovníci mi tam dokonce dali i vlastní křeslo.
Začnu se smát z radosti nad tím, že už mám od školy a všech lidí v ní konečně klid a vyrazím směrem ke školní bráně. Zrovna když mě od ní už dělí jen pár kroků, plácne mě někdo do zad. Ten někdo je moje dnešní noční můra - Erwin Sane. Dá mi ruku kolem ramen a nutí mě s ní takhle jít dál, zatímco zvesela povídá.
"Páni, Kiria teď jasně svítí. A to to ráno vypadalo, že snad vůbec nevyjde, docela jsme měla obavy." Prohlásí, když se kouká na nebe a rukou si stíní oči. Druhou ruku má stále kolem mých ramen.
To jako vážně? Takové divné nápady… Vždyť Kiria vždycky začne vycházet kolem jedenácté, co by tu dělala dřív?! Svítí pouze 5 hodin denně, plus hodina na východ a hodina na její západ. Tak jaké obavy? Proč se na mě pořád musí lepit. Kecat o naprosto přirozených věcech, jako kdyby byly něco zvláštního. A zase se mi snažit namluvit že existuje něco jako ovoce mal-něco.

"A kam to vlastně jdeme?" Zeptá se. Ale to snad ne!


- Mike Lathan, Střední škola Saber, někde na planetě Miwa


Více toho, co je zde psáno pochopíte po přečtení článku o planetě Miwa
Envyna otázka na konec: Existuje nějaké větší klišé než nový spolužák?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Kdo je podle Vás hlavní postavou?

Mike Lathan
Erwin Sane
Oba dva

Komentáře

1 Durwen Durwen | 22. srpna 2012 v 21:34 | Reagovat

Hezké...Máš rád maliny? XD

2 Peggy Peggy | 5. září 2012 v 15:53 | Reagovat

To je tak nefér. Já neumím psát...Aaach! Nechci vidět ty rakce až se o něco pokusím...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama