Část druhá: První kontakt

30. září 2012 v 16:53 | Erishika |  Vesmír v krystalu od Erishiky
Tak, to máme druhou část, yay! Doufám, že se Vám bude líbit.
Cris se dostal na planetu zvanou Zart a potkal Anthonyho Blakea. Tato část opisuje právě onen první kontakt.
Jsou tu jisté náznaky, za které se neomlouvám, ale spíše před nimi varuji...
P.s. Nově bez chyb :) Ne, vážně! xD





Část druhá: První kontakt

Anthony Blake je jeden z mnoha - dalo by se říct - těch "normálnějších" lidí. Patří ještě do té generace, která pořád čte a má doma police plné knih. Je to ten typ stydlivého člověka, co se strašně rychle nechá vyhodit z rovnováhy, a ten typ romantika, který nikdy nechodí na párty, protože si tam připadá nadbytečný.
Další věc, která mu brání je Svědomí, proto se nedokáže odvázat a užít - něco v něm ho zžírá. Radši leží doma, čte si science fiction a přemýšlí o všem tam venku.
Je mu sedmadvacet a ještě nic nedokázal (a nedokončil). Má napůl napsanou knihu, přítelkyni, která ani neví, proč s ním chodí, psa Raye, který má radši sousedy a tak u nich tráví veškerý svůj čas, a dům, který zdědil po rodičích. Chodí do práce, kde naprosto netuší co má dělat, ale i tak tam pracuje už pět let a ještě ho nevyhodili. Když se vrátí domů naprosto vyčerpán, dá si čaj s mlékem a je mu hned o trochu lépe. Prostě vede nudný a nezáživný život. Kdyby věděl, co ho potká, hned by si užíval každé chvilky nicnedělání.

Každopádně jeho život je jedna velká rutina. Ráno vstává brzy, má tak dost času na uvaření si snídaně, i na pokus o vyvenčení toho nevděčného psa, převlékne se a hned na to vyrazí do práce, kde osm hodin přerovnává papíry, odepisuje lidem na dopisy a vyhýbá se šéfovi, aniž by věděl, že ho vlastně chce povýšit. Poté se cestou domů zastaví u prodavačky Blair, která mu vylíčí dvoustý šedesátý čtvrtý příběh o její rodině, a honem domů za knihou a možná i nějakým tím seriálem. Těšil se, upřímně se těšil, kvůli tomu i odřekl schůzku se Stacey, která nezněla moc vesele.
Těsně před domem se zastavil, přišlo mu na něm něco divného. Byl prostě nějak jiný. Anthony se na něj znovu podíval a zkoumavě si ho prohlédl. Ah, pomyslel si.
"Ah," řekl nahlas. Jaksi se z jeho domu stala obří mrkev. Zavrtěl hlavou a zkusil to znovu. Vidím - vidím před sebou obří mrkev a pod ní jsou - trosky domu!

Mrkvoloď otevřela dveře a z nich se vypotácel Cris. Cesta pro něj nebyla nejpříjemnější, ale to přistání bylo horší. Prohmatal se a zkontroloval každou buňku, jestli je na svém místě. Jedna chyběla.
Rozhlédl se a uviděl před sebou pohledného bruneta se zelenýma očima, jak má pusu dokořán. Rozhodl se navázat s ním kontakt. Přece jenom měl Cris slabost pro hezké humanoidy a jak si i on sám začínal uvědomovat, většinou pro - ehm - humanoidy mužského pohlaví.
"Zdravím! Já jsem Cris, Cris Tall, rád tě poznávám. A ty jsi?" Profesionálně vzal Anthonyho za ruku a jemně ho políbil, jak to četl v těch knihách schovaných za pradědovou ledvinou. Měla je tam ukryté jeho matka, která se prý dokonce s jedním mimokrys-teelanem setkala, ale moc o tom nechce mluvit.
"Urghhht..!"
"Urghhht? To je ale zvláštní jméno! Mohl bys mi prozradit, kde to jsem?"
"Můjdům!" Zašeptal zoufale, podíval se na Crise a na ruku, kterou mu pořád svíral a vytrhl se.
"Tobylmůjdům! Tysmizbořilmrkvídům!" Zaskřípal mezi zuby na modrookého před ním.
"Cože? Super, to je jak z pobřeží do jeskyně. Chtěl jsem někoho na úrovni-"
"Co to meleš a - ty si vylezl z mrkve!" Anthony hystericky mával rukama kolem sebe a pak se uklidnil. Pohlédl na něj a žasl. Až teď mu došlo, že někoho tak hezkého nikdy neviděl. Popravdě jediné, co uměl Cris opravdu dobře, bylo okouzlování kolemjdoucích. Stačí se na něj jenom podívat... Ale jakmile se usměje, jste v pasti. To ale nefunguje to na každého, třeba Krys-teelani (a Daschnenani či jiné druhy) jsou tak zabednění, že to k nim nedošlo. Takže až teď mohl svojí moc plně využít.
Oči má jako dva safíry a vlasy jako rubín, vydechl Anthony. K čertu s domem!
"Jmenuji se Anthony Blake, rád - rád tě poznávám," přiznal nervózně a snažil zapomenout na co před chvíli myslel.
"Aha, je mi líto těch trosek... a toho psa," usmál se, až Anthonyho oslepil lesk jeho křišťálově bílých zubů.
"Psa?" Zoufale se podíval zpátky k mrkvolodi a oklepal se. Zbláznil jsem se, to je jisté.
"Tak, kde to jsme? Jsou tu někde nějaká zajímavá místa? Chci vyzkoušet všechno!"
A pak začal Cris nadšeně vyprávět, jak na jeho planetě byla nuda a jak se rozhodl prozkoumat celý vesmír a kdesi cosi.
Mezitím si ho Anthony důkladně pohlížel, pak si všiml, že má oblečení z bílé kůže a zápasil s nutkáním sáhnout si na ní. Byla tak nádherná a vypadala tak hebce a dokonce i voněla. Natáhl ruku k němu, ale naštěstí (pro něj) ho v polovině cesty Cris znovu chytl za ruku a nadšeně se mu díval do očí.
"Tak co," zeptal se dychtivě, "kde to jsme?"
"Ve Whalesu, Edgeland -"
"Super, ale potřebuju znát planetu - a galaxii," naléhal a přitom se nebezpečně přibližoval k Anthonymu. Ten v té chvíli naprosto netušil, co se děje.
"Zart," zablekotal. Jak to sakra myslí s tou galaxií? Mají vůbec nějaký název? Snad není - snad není mimozartšťan! Jak se můžu tak debilně ptát? Ta obří mrkev bude nejspíš jeho loď. Docela bizarní, škodolibě se usmál. Pak se na něj znovu podíval, Cris se zrovna rozhlížel po okolí.
"Super, skvěle! Tak co tu máte zajímavého? Co jídlo? Jo, a nevadí, když si tu zatracenou loď," věnoval lodi velice nepěkný pohled, až se (ač je to nemožná) zachvěla, "tady zaparkuju?"
"Co? Jo, jistě. Ehm, nejdřív se převleč do něčeho jiného, jo? Tam ve skříni mám něco, co by ti fakt slu-," zarazil se a otočil se k troskám domu. Chvíli na ně jen tak zíral, pak udělal krok dopředu.
"Moje oblečení!" vyjekl, "moje knihy!!" zaječel. Cris ho jen pozoroval a uculil se.
"Pojď," poplácal ho po zádech, "vykrademe sousedy."



 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Peggy Peggy | 1. října 2012 v 14:30 | Reagovat

Má slabost pro hezké humanoidy :D Mám pocit, že jsi genius xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama