Část první: Mrkve a krystaly

11. září 2012 v 16:22 | Erishika |  Vesmír v krystalu od Erishiky
První část mé povídky je na světě!
Cris pochází z planety Krys-teel a již dlouho přemýšlí o cestě po vesmíru. Naštěstí tam přistane neobyčejná loď, která mu dopomůže splnit si své sny.
P.S. Nově s opravenými chybami... Aspoň doufám :D




Vesmír v krystalu

Část první: Mrkve a krystaly

Cris se jako každý večer podíval na oblohu, přemýšlel kdy zase pojede kolem nějaká loď. Zoufale chtěl ze své rodné planety pryč, podívat se do vesmíru, cestovat a poznávat jiné formy života, ale nic kolem téhle planety neletělo už dobrých pětadvacet let. Upřímně chápal proč sem nikdo nechce. Je tu určitě největší nuda v celé galaxii, pomyslel si. Možná i v celém vesmíru.
Pomalu mu začínal docházet čas, za tři dny mu bude dvacet pět let a on nechtěl začít krystalizovat. Snažil se tomu zabránit tím, že nejedl ryby, lovil laně, a jedl ještě neuzrálé ovoce stromů Sil. Ale věděl, že dokud bude pít vodu s tak vysokým množstvím minerálů, která se nachází po celé planetě a jiná tu ani není, tak krystalizaci jenom oddaluje. Bylo mu jasné, že je jediný Krys-teelan, který se nesmířil s tak pomalou smrtí. Tento jev začíná v dvaceti pěti od kůže, postupuje do hloubky a táhne se do dobré sto padesátky. Cris nesnášel všechny ty krystaly. Byly naprosto všude - krystaly na příbuzných, krystalové jeskyně, pískové pobřeží, které nejsou nic jiného, než rozemleté krystaly, a jako by toho nebylo málo - ryby s krystalizovanými šupinami, krystaloví krabi a ovoce, ze kterého se po uzrání stane - nečekaně - krystal.
Co ale nenáviděl ze všeho nejvíc, byla zabedněnost všech Krys-teelanů. Zrovna teď pozoroval svou matku, která už měla obličej, ruce a nohy poseté krystaly v barvě kůže, jak sbírala "ovoce" ze země, protože ho nebohý strom už neunesl. Jeho otec zatím lovil ryby zkrystalizovanou rukou někdejšího předka, a jeho sestra celý den aranžovala dědu, který už se těšil, až do jeskyně přijde pár barevných krystalů navíc. Crisovi z toho bylo zle.
On radši zkoumal hvězdy a pět měsíců, jedl šťavnaté ovoce a přemýšlel, jestli je to takové na celé planetě Krys-teel. Je pravda, že pohled na krajinu je nádherný, ale stačí jedna dekáda a už je to okoukané. Chtěl vidět něco jiného, nového. A pro Krysta-l, méně hloupé lidi! Trávil dny sněním o dalekých planetách, lidech a tvorech, o věcech, které snad ani neexistují, o kráse a taky o lásce.

Najednou nad ním něco problesklo a zahučelo to za jeskyni, která patří tetě z Krysta-l ví jakého kolena. Vymrštil se a už běžel, kličkoval, šplhal a zkoumal objekt, který hladce přistál na pobřeží. Byla to loď, vesmírná loď! Cris doběhl až k ní a celou si jí prohlédl.
Otevřely se dveře a z nich vyšly tři bytosti, které byly podobné - no - prostě mrkvi. Kdyby to Cris věděl, asi by se zatvářil poněkud jinak, určitě by nepřiskočil k postarším Mrkvím (měly vousy) a zuřivě jim potřásl rukou.
"Tak rád Vás tu vidím! Vítejte! Kdo jste? Odkud jste? Kdy zase odlétáte?" chrlil na ně, až si pánové Mrkve vyměnili pohledy. Byli tu kvůli zkoumání krystalů a s tímhle nepočítali.
Přiletěli z planety Karoten, kde svůj odchod náležitě oslavili, vidina miliónů druhů krystalů je sem hnala malou mrkvolodí se zásobou živin a knih pro krystalogy. Neměli ani ponětí, že tu žije nějaká civilizace, ale rozhodli se tím nezatěžovat, měli celou věčnost na zkoumání a tady přece jenom měli větší šanci na přežití, než na domovské planetě, kde si mladí krystalogové najímali vrahy, aby se jim uvolnil post.
A tak prostě Crise ignorovali, vytáhli mapy jeskyň a rozmýšleli si, kde začnou.
"Haló? Co tu chcete vlastně dělat? Co to máte? Jak to tam u vás vypadá? Posloucháte mě vůbec?" Cris začal pomalu zuřit, má konečně možnost odsud vypadnou a oni si ho nevšímají! A nehodlá tu jen tak krystalizovat, to tedy ne!
"Hej!" zaječel jak hysterka a poté se rozhodl začít znovu, tentokrát mile a vlídně.
"Ahoj, Já jsem Cris Tall-"
"Krystal?" řekl nejstarší Mrkev, odtrhl oči od papírů a otočil se na něj.
"Ne, Cris - Tall. A toto je moje rodná planeta, navrhuji si vyměnit pár informaci," křečovitě se usmál.
"Hmm," řekla nejseschlejší Mrkev a přikývla.
"Dobře, asi chcete, abych začal," řekl Cris. Klid, pomyslel si, oni k tomu dojdou.
"Jistě, pověz, co víš o krystalech, hochu," důležitě prohlásila ta třetí s šedými vousy a vlasy.
"Krystaly? To je to, co vás zajímá? Pro Krysta-l! Vždyť jsou to mrtvý Krys-teelani! Lidem se nebude líbit, že jim ulamujete a zkoumáte předky!"
Teď už prostě jenom bezmyšlenkovitě křičel, byl zoufalý, připadal si bídně a když už konečně našel někoho méně tupějšího, tak jsou zase až moc chytří a sobečtí.
"Uklidni se hochu, já jsem Mr. Kev," řekla dobromyslně nejstarší Mrkev s kloboukem zakrývající pleš a bílými vousy.
"Já jsem Sir von Karotka," řekl velevážená třetí Mrkev.
"Beta Karoten, jméno mé. Přesně jako slunce Beta a planeta Karoten, ze které pocházíme," pověděla plešatá Mrkev bez vousů.
"Je to ve stejné galaxii, náhodou jsme o vás zaslechli, tak jsme se sem vydali za zkoumáním a sběrem krystalů, je to tady opravdu nádherné. Nevíš, kde bychom mohli začít, mladíku?"
"Tam," mávl bezradně Cris rukou, "tam už nikdo nežije," dodal a urovnával si to v hlavě.
"A kdy hodláte zase odletět? Já bych chtěl jet s vámi a to kamkoliv," navrhl jim.
"Oh? No, až budeme mít dostatek kusů od každého druhu, tak se vrátíme domů," pokýval hlavou Beta.
"Cože? To tu ale strávíte celý život!"
"Ano, to je možné," usmál se na něj Mr. Kev.
"To bychom nebyli uznávaní krystalogové!" nakrčil nos (ano, opravdu má nos) Sir von Karotka.
Cris to vzdal a odšoural se pryč, nechápal, proč se s nimi hádal.

Pozoroval hvězdy, věděl, že brzy bude ráno. Byl naštvaný na celý Krys-teel, nebudeme si lhát, už teď nesnášel Karoten. Zatrpkle došel k lodi a vypáčil dveře.
Stejně tu chtějí strávit celý život, tak jim snad nebude vadit, když si půjčím loď, no ne?
Začal zvesela hledat něco, čím odstartuje loď, zkusil přečíst pár nápisů, ale bylo to v mrkvinčtině, tak stiskl pár tlačítek. Nic. Zatahal za páčky - nic. Zmáčkl každé tlačítko a zatáhl za každou páčku, mluvil k počítači, zahořkle nadával na všechno kolem, křičel a ječel - nic. Nic se nastalo, mrkvoloď se nepohnula ani o kus Mrkve.
"Zatracený Mrkve!" zařval a podrážděně kopl do jednoho z boxů.

Loď zašramtala, zamlaskala, zachrochtala, frkla, mrkla, trhla sebou a najednou byl Cris i s mrkvolodí ve vesmírů neznámo kde.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Durwen Durwen | 11. září 2012 v 17:12 | Reagovat

Betakaroten, jméno mé.... Muehehe! :-D

2 Peggy Peggy | 14. září 2012 v 13:28 | Reagovat

Ježiš to je úžasný! :D Mr. Kev LOL!
"Ahoj, Já jsem Cris Tall-"
"Krystal?"
"Ne, Cris Tall.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama