Modrý měsíc

28. října 2012 v 16:38 | Alchemy |  Cesty Osudu
Kapitola 1)

Část první



Je začátek léta a celý les se probouzí do krásného, slunného dne. Ptáci si vesele prozpěvují, srnky poskakují po mýtinách a elfové se připravují na oslavu, která se bude konat za tři dny. Tato oslava se koná jednou za dvacet let, proto se jí všichni tolik věnují. Tedy kromě Erunis. Chudák netuší, co to ostatní připravují. Ptala se snad všech, co kolem ní prošli, ale pokaždé řekli, že mají moc práce a aby se tu nepletla.


"Tak řekne mi už konečně někdo, co se to tu chystá!?" Erunis už nevydrží, jak jí všichni přehlížejí, a rozkřikne se přes celou mýtinu. Všichni se ohlédnou a podívají se na Erunis takovým podivínským výrazem a pak pokračují v práci.

'Ach jo. Zase mi nikdo nechce nic říct.' Erunis si klekne k velkému javoru a snaží se nevnímat okolní posměšky. Najednou zaslechla laskavý hlas.

"Připravujeme se na slavnost Modrého měsíce." lehce sebou trhla. Uviděla před sebou mladého elfa. Zřejmě si všimla, že se polekala a dodal:

"Jsem to ale nezdvořák. Ani jsem se nepředstavil. Jmenuji se Arian." Uklonil se a pomohl jí vstát.

"Já jsem Erunis. Děkuju za informování. Ostatní jsou trochu zaneprázdněný. A co je to za slavnost?" Rozhlížela se nechápavě.

"Ty tu seš asi nová. Ještě jsem tě tu neviděl. A navíc nevíš, co se tu chystá za velkou událost." Provedl ji mezi stromy, aby lépe viděla na přípravy.

"Ano jsem tu nová. Zhruba před deseti lety se mě ujali. Našli mě prý samotnou v lese. Nic si z toho dne nepamatuju. Ani co bylo předtím. Asi jsem se ztratila mé pravé rodině... nevím. Proto nejsem jako ostatní. Mám jiné vlasy, oči i šaty. Ty mi ušila má chůva Erin. To ona mě taky pojmenovala. Erunis znamená nalezená." Rozhlédla se kolem a žasla, jak jí vzkvétá slavnostní výzdoba před očima.


"To mě mrzí. Tak ti zkusím shrnout princip slavnosti, abys prišla na jiné myšlenky. Slavnost Modrého měsíce se koná jednou za dvacet let, kdy se na noční obloze objeví Modrý měsíc. Poprvé se objevil před několika sty lety. Už to bude skoro tisíc let. Znám to pouze z vyprávění. Říká se, že pokaždé se při Modrém měsíci vzbudí pradávní předci elfů, požehnají nám na příští léta a zaženou temné síly daleko od našeho lesa. Proto je tak důležitá. Slavnost se koná už za tři dny. Uprostřed mýtiny se postaví velký obětní oltář. Musí být uprostřed, aby na něj mohl dopadat měsíční svit. Jinak se náš rituál nedokončí a náš les bude ohrožen temnými silami." Řekl až přehnaně důležitě Arian.

"Ty jo. To musí být úžasná podívaná. Modrý měsíc. Já modrou zbožňuju! Už se těším!"

"Taky se máš na co. Ten oltář je přímo nádherný. Dnes večer se budu procvičovat tance na obřad. Tanec na vyzvání předků a prosby o ochranu, obětní tanec při předávání obětí a nakonec takový rozlučný tanec. Tyto tři tance se učí už od šesti let, protože jsou dlouhé a namáhavé. Tančí všichni. Jen pár vybraných elfů k tanci hraje na nástroje."
Arian ukázal na pár elfů sedících opodál, jak si ladí všelijaké píšťaly.

"Tak to já si zase sednu stranou a budu se moct jen koukat. Mě nikdo žádný tanec neučil a na nástroje hrát neumím."smutně sklopila zrak.

"No tak tě je naučím já. Nechci se chlubit, ale zvládám je celkem slušně."řekl Arian a šibalsky se usmál.

"To bys byl hodný, ale říkal jsi, že se to učí od šesti a mě je patnáct. Za tři dny se nenaučím tolik jak za devět let."opáčila nevěřícně.

"Věř mi. Zvládneš to. Jsi určitě velmi talentovaná elfka, která vše zvládne levou zadní. Navíc jsem super učitel."dodal s úsměvem.

A pak začali s výukou. Arian měl pravdu, byl skvělý. Kroky měl dokonalé a šlo mu to tak lehce, jakoby se vůbec nedotýkal země. Také byl vážně dobrý učitel. Nezačalo se ani smrákat a Erunis už uměla tanec výzvy. Úžasně se při tom bavily.

"Vidíš, já ti říkal, že to zvládneš. Zítra je budeš umět už všechny."

"Jsi vážně neuvěřitelný! Jak dlouho ses to učil? Předpokládám, že asi tak pět let. Určitě jsi nejlepší tanečník ze všech."popadala dech v záchvatu tance.

"Za prvé, učil jsem se to asi ve třinácti, takže tři roky. A zadruhé, asi máš pravdu. Nejspíš jsem nejlepší."řekl pyšně Arian a vzápětí se se smíchem svalil na zem.
Lehl si na záda a hleděl na mraky plující po obloze.

"Podívej, Erunis. Ten velký vypadá jako jelen. Pojď si sem lehnout a uvidíš ho."ukázal kamsi na oblohu.
Lehla si tedy vedle něj a podívala se směrem, kterým ukazoval.

"No jo. Vidím ho. Vypadá tak majestátně a hrdě."zadívala se na něj pozorněji.
Jakoby se na ni díval a chtěl jí něco říct. Jenže nemohl. Byl to přece mrak, který se začal pomalu rozplývat.

"Viděl si to? Ten jelen na mě mrknul!"vykřikla a prudce se posadila.

"Mrknul? To se mi nezdá. Vždyť je to mrak."ukázal na oblohu. "Teda byl. Už se rozplynul. Nejspíš jsi jen unavená. Tancovali jsme skoro celý den. A navíc se už stmívá. Měli bychom jít spát. Zítra se brzy ráno na mýtinu umístí obětní oltář. A byla by škoda, kdybys prošvihla jeho odhalení."přesvědčil ji a vyprovodil domů.

"Děkuju za doprovod. I za tu lekci tance. Moc jsem si to užila. Už se těším na zítřek."rozloučili se na rozcestí.

"Mně se to taky líbilo. Zítra ráno tě přijdu vyzvednout a podíváme se na slavnostní odhalení toho světoznámého oltáře. Bude se ti líbit. Slyšel jsem, že je překrásný. Tak zítra. Přeji dobrou noc."uklonil se a zmizel mezi stromy.

Erunis přišla domů celá natěšená na zítřek. Ani si nevšimla nechápavého výrazu své chůvy. Erin ji musela chytit za ruku, aby si jí vůbec všimla:
"Kde si byla tak dlouho? Proč tak divně poskakuješ?"

Erunis se jí vysmekla a s úsměvem dodala: "Chystala jsem se na slavnost Modrého měsíce."a odešla do svého pokoje. Lehla si na postel a vzápětí usnula. Byla po tom tanci tak unavená. Na první pohled se to nezdálo, ale byl celkem složitý.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama