Mimozemšťan???

4. října 2012 v 17:38 | Peggy |  Příběh Peggy z planety Pyrha

SETH
Nemůžu uvěřit, že uběhly už tři roky od doby, co jsem tu seděl a děsil se budoucnosti. Byl jsem zmatený ze všech těch lidí a velkého prostoru. Mám pocit, jakoby to bylo včera. To jsem ještě netušil, že se nemám čeho bát. Jak jsou tu všichni hodní a laskaví! Ano, najde se pár exemplářů, ale snad nikdo není doopravdy zlý…
Za tu dobu se ze mě stal strážce, vyzvědač a příležitostný zdravotník. Mám zvládnutý téměř všechen základní výcvik boje a obrany. Teď už mi zbývají jen dva roky školy. Výuku mám individuální, vzhledem k mé práci.
…Od chvíle, co jsem utekl od mého… Aah! Nechci mu tak říkat. Ten, kdo bije svého syna den co den, rozhodně není správný otec. Ještě, že sedí za mřížemi. Tam snad už nikomu neublíží…
Vždycky když začnu vzpomínat na to, co bylo před těmi třemi lety, přepadne mě úzkost.
…Život s maminkou a jejím manželem je pravý opak toho všeho předtím. Jsem tak šťastný…
Někdy mám pocit, že tu na té lavičce pod vrbou trávím největší část dne. Nakonec mě pokaždé musí z mých myšlenek něco vytrhnout, jako například teď Liam.
"Věděls, že na Zartu mají takové krabice s motorem a koly a používají to jako dopravní prostředek? Říkají tomu automobily."
Proč vždycky začne otázkou? Pomyslel jsem si a také se zeptal:
"Co je to Zart? Planeta?"
"Pane Bože! Ty nevíš, že Zart je v naší galaxii?!!"
"No, já se o vesmír zatím jaksi nestačil zajímat a probírat ho začnem až příští rok."
Liam si vyčerpaně dřepl vedle mě. "Copak ty nečteš naučné knihy o přírodě, technickém pokroku, o životě mimo Pyrhu…"
"Né každý přečte dvanáct knih za týden," zastavil jsem ho tak na dvě vteřiny.
"Dvanáct? Nepřeháněj."
"Liame, já nepřeháním."
"Vždyť jsem tu od toho, aby se mě lidi ptali, a navíc mě to baví a…"
"Vždyť já vím. Neříkám, že jsi podivín nebo tak něco," uklidnil jsem ho.
"To bych ti taky radil, jinak uvidíš zač je toho loket! - Dobře, nedívej se na mě tak. Vím, že proti tobě bych neměl šanci."
"To jsem neřekl," odvětil jsem s úsměvem.
"Nevytahuj se. Jdu do knihovny." Ukončil konverzaci a zvedl se.
"CO? Vždyť já nic neřekl." Musel jsem se začít smát.
"Uvidíme se večer. Už stejně musím jít."
Je tak vztahovačný. Snad jediná jeho záporná vlastnost.
...
Večer jsem zašel do knihovny. Vždycky tam někdo brouzdá. Nečekaně většinou Liam. Vlastně snad skoro vždycky Liam. Když jsem vešel, otočili se na mě tři tváře - Liam, Ash a Xiba.
"Ahoj," pozdravili mě téměř naráz.
"Doufám, že nejsi bezdůvodně dotčený Liame," zajímalo mě.
"Ten je dotčený pořád," ozval se Xiba. Ležel/seděl rozvalený na stole a koulel očima na všechny strany.
"Proč musíš všechno komentovat?" Nechápal Ash, který stál u polic s knihami a jakoby četl název jedné knížky pořád dokola. Odpovědi se nedočkal. Liam stál pár polic od Ashe, v ruce držel tři knihy a hltal očima jeho další možné úlovky. "Ovšem, že nejsem dotčený," odpověděl mi. "Nemám důvod."
"Všiml jsem si, že tě už Linda nepronásleduje, Sethe," podotknul Ash.
"To už je dýl. Měl bys tu být častěji."
"To je těžký, když člověk tráví nejmíň třetinu dne jako vlk."
"Máš blechy?" Vmísil se do toho Xiba.
"Jak tě napadla tak debilní otázka?"
"Nevim, máš…"
"NEMÁM!"
Uchechtl jsem se.
"Nepřipadá vám, že se má něco stát?" Ozval se Liam.
"Třeba, že konečně začnou prázdniny?"
"Ne ty rozvalenej lenochu. Myslím něco velkýho."
"Třeba invaze mimozemšťanů viď?" pokračoval Xiba se smíchem. Liam jen pokrčil rameny. Ash se konečně odlepil od police, ale hned se měl k odchodu. "Bolí mě hlava. Dobrou." Zmizel.
"Od doby co mu ta kráva zahnula je divnej."
"Divíš se?" Podíval jsem se na Xibu.
"Samozřejmě, že ne. Taky půjdu…"
Když odešel, zeptal jsem se Liama, jak to s tím pocitem, že se má něco stát myslel.
"Cítím, že přijde nějaká změna. Naše denní rutina se brzy změní. Kdo ví, třeba už zítra." Světle hnědé oči mu zasvítily.
"Liame nemluvíš jako bys měl pocit, ale jako kdybys věděl."
"Co bych měl vědět?" Povytáhl obočí.
"No to nevím, ale musím přiznat, že mě trochu děsíš."
Naklonil hlavu na stranu. Levou stranu obličeje mu zakryly světlé vlasy. "Zdají se mi sny." Narovnal se a podíval se mi do očí.
"Sny?" Zajímal jsem se.
"Je v nich holka ve tmě, co ke mně natahuje ruku. Jakoby neměla obličej, ale má tmavé vlasy. Nejsou to zlé sny. Mám z nich dobrý pocit."
"Teď si mi ale řekl jen o jednom…"
"Občas jsme v tom snu v místnosti s vysokým stropem a ona zapaluje tisíce svíček pouhým pohledem." Zarazil se a vydechl.
"Ty myslíš, že tu dívku potkáš?"
"Já si nic nemyslím. Čekám, co se stane."
"Aha. A jak dlouho se ti ty sny zdají?"
"Ani ne před měsícem přišel první."
"A proč si mi to neřekl dřív?"
"Já nevím. Proč bych měl?"
Usmál jsem se. "To je fakt."
Liam se koukl na hodiny za mnou. "Už je pozdě," podotknul "Dobrou noc Sethe."
"Dobrou."
...
Druhý den ráno jsem si jako obvykle přivstal, abych byl v tělocvičně dřív, a mohl sám v klidu trénovat.
Otevíral jsem dveře tělocvičny, když jsem si všiml, že se na mě řítí Liam jen v teplákách.
"Sethe! Sethe!" Řval na celý dům s hysterickým nadšením.
"Hádej co, hádej, co se stalo! Víš co se stalooo?!"
"Tolik ses těšil ven, že ses zapoměl obléct?" Odtušil jsem.
"Ne. V lese našli nějakou holku! Ale prý vůbec nevypadá, jako by byla odtud! Myslím z Pyrhy! Chápeš tooo?! Máme tu návštěvu z vesmíru!"
"No jistě Liame a já jsem mořská panna."
"Sethe! Myslím to naprosto vážně…" Ztichl, protože z druhé strany chodby se rychlým krokem blížil hlavní strážce Josh.
"Sethe, Liame. Už to víte?" Zahřměl jeho hlas chodbou. "Máme "návštěvu" a musíme ji pořádně přivítat. Máme si pro ni přijet do vesnice Dott u lesa. Simon ji poslal k Harrymu do dílny. Tam prý počká."
Zůstal jsem na něj zírat s otevřenou pusou.
"Aby ti tam nevlítl nějaký nebezpečný vesmírný objekt." Vychutnával si mě Liam.
...
AVRIL
Byla jsem vyděšená a nechápala co se to děje. Z ničeho nic se z domů staly stromy a z oken šišky! Ocitla jsem se v lese. Chtělo se mi brečet, ale byla jsem strachy jako zkamenělá. Vtom jsem zaslechla šustění. Nastražila jsem uši a po chvíli uslyšela dusot kopyt. Snažila jsem se nohy přinutit k pohybu…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tommy Tommy | 7. října 2012 v 13:04 | Reagovat

Dobře vystižená konverzace náctiletých. Ty nadávky a šťouchání mezi sebou :D jen by mě ale zajímalo zda ten nový návštěvník odjinud je ta Avril. A jestli jo, tak jestli se přesunula nějak omylem v místě popř. jak? ale na to si asi budu muset počkat na pokračování :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama