Kapitola 1 : Mami, já mám hlad!

15. prosince 2012 v 13:39 | Durwen |  Zpátky na stromy - Durwen
,,Nexo? Nexo, co tam děláš?! Otoč se! Co to-fůůůj! Ty jsi ale takový čuně!" Dotyčná se jen stydlivě usmála a olízla si přitom ze rtů zbytky housenky, kterou si doteď cpala do úst. ,,Měla jsem hlad..." ,,Nexo, všichni máme hlad, ale to tě neomlouvá za to, co jsi udělala. Víš vůbec, odkud to tvoje žrádýlko je?!" Nexo pouze pokrčila rameny. V tu samou chvíli jí mohutně zaškrundalo v břiše. Raia jen posměšně odhalila vrchní řady zubů. ,,Z povrchu, ty beznadějej případe. Tohle slezlo z povrchu. Dělej tohle ještě nějakou dobu a skončíš jako Yven"

***

Povrch. Noční můra všech. Každý ví, že z Povrchu přicházejí jen špatné věci. Každý, kdo má alespoň kousek rozumu, se těchto věcí nedotýká. Každý, kdo dobrovolně podporuje tyto zvrhlosti, bude zatracen.
z třetího kázání Matky Osary


***

,,Viano, chytej, tak dělej-!" Marná snaha. Síť, která měla původně zachytit tvora odpočívajícího na skále, jen s plesknutím spadla na zem. Zásobovačky jen zahlédly dlouhý ještěrčí ocas, jak mizí v temné štěrbině skály. Viana rezignovaně kecla na zem. Po chvíli vedle ní usedla jedna ze společnic. Oběma svorně zakručelo v břiše. Viana se jen ironicky ušklíbla. Dřív jí to připadalo zábavné, ale nyní, po tolika směnách... ,,Proč to sakra trvá tak dlouho? Zásoby přece mají normálně v době hladu vydržet několik tisíc směn…" Sběračka jen nenávistně zasyčela. ,,To Yven. Všechny nás proklela. Zvrhlice jedna…"

***

Každá osoba starší šedesáti let je povina odsloužit minimálně dvě směny ze tří. Jedině tak můžeme udržet jeskyni v chodu...
nařízení Matky Osary

***

,,Zase žahavci?" ohrnulo děvčátko nos a nasupeně švihlo ocasem. Žena pouze zhnuseně nakrčila obočí. ,,Jez, dokud jsou alespoň tyhlety potvory. Například lidé z vedlejší jeskyně už nemají k jídlu skoro nic." Dítě uraženě sklonilo hlavu a začalo do sebe soukat obsah talíře, který jen vzdáleně připomínal ta chutná chapadýlka, co jedla normálně. Sotva dojedla, napřáhla k matce misku znovu. ,,Mami, já mám hlad." Žena si pouze povzdechla a pohladila dcerku po hlavě. Jak jí má vysvětlit, že už jí víc dát nemůže? Že by nezbylo na zítra? Posadila se vedle ní a objala ji ocasem. ,,Co kdybych ti místo toho vyprávěla? Žádné protesty, budu vyprávět. Před několika stovkami letžila v naší jeskyni jedna osoba. Říkali jí Yven…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama