Bez práce nejsou mechouše - Sorenias 1. část

4. ledna 2013 v 22:10 | Mrs Universe |  O Soreniasovi a Erdinovi - Mrs. Universe
Konečně přidávám povídku a chci upozornit, že o obyvatelích této planety budu mluvit v mužském rodě jelikož jsou to hermafroditi.
Tahle část je o Soreniasově "velmi zábavné" práci a jak se po ní odreagovává.

Sorenias část 1 - Bez práce nejsou mechouše

"Soreniasi!!, co zase děláš? Vstávej!!" bylo to první co Sorenias slyšel, když se probudil z (podle něj) zaslouženého odpoledního spánku. Hmmm, ale né, zase ten idiot....ehmm s patentem na buzeraci. pomyslel si a se zvuky naprostého vyčerpání se zbíral ze země.
"Aleéé, Qerite jak pak se dneska máme, kolik farmářů si přiměl k sebevraždě dneska?"
"Ha, vtipný jako vždycky. Vstávej a sbírej!! Jestli nesplníš denní kótu, nedostaneš mechouše, když nedostaneš mechouše, nebudeš mít večeři!! Haahaha, No víš jak to chodí... Bez práce ne....."
"Jó, jó, jóó..... Bez práce nejsou mechouše..."
"Vidíš jak je to jednoduchý, jenom naprostej ignorant by to doteď nepochopil, nooo, no prostě někdo jako ty."
No, dobře když sem ignorant, tak tě budu ignorovat. Řekl si a bezeslovně začal osekávat liány.

Když se konečně ploužil z práce domů, přemýšlel o svojí debilní práci a jak moc jí nesnáší. Kdyby byl jako ostatní kariérističtí kreténi z jeho ročníku, mohl být dávno jedním z vládnoucích šamanů, ale to nebylo nic pro něj. Přišel domů, hodil těch pár olezlých mechoušů (které samozřejmě vybral Qerit) na stůl a šel si na chvíli lehnout, aby byl vyspalý a připravený na své noční dobrodružství.
Po dvou hodinách se probudil, vzal luk s šípy, svítící květák a tašku, kterou před pár dny vyrobil z listů a lián. Vydal se na cestu z města, ale těsně před bránou slanil do nižšího patra města, aby se vyhnul strážným hlídajícím východy z města po západu Retlie. Zjevně nebyli v hlídání moc dobří, protože Sorenias chodil na takové noční procházky mimo město skoro každý druhý den. Za tu dobu ho zastavili jen dvakrát a když se z toho v obou případech velmi lehce vykecal, tak odvodil, že to nejsou jen špatní hlídači, ale špatní tupí hlídači.
Konečně byl venku, kde ho nebuzeroval jeho debilní šéf, ani nikdo další posedlý společenkými konvencemi. Vycházet ven z města v noci bylo zakázáno, nemohlo se z něj ani ve dne pokud jste neměli lovecký doprovod. Kromě toho že v noci byla v lese ta samá zvířata jako ve dne, tak v noci navíc vylézaly na povrch Zlé rybožáby. Ve dne přebývají v temných podzemních jeskyních, protože nemají rády denní světlo.
Blízko města se moc zvířat nezdržovalo, tam musel vždycky celkem daleko od něj. To bylo z části dobře, protože tak byla menší šance že ho někdo z města přistihne a nahlásí, ale mělo to horší stránku - kdyby potkal něco co sám nezvládne, nikdo ho nezachrání.
Zanedlouho už spatřil svou první oběť, byl to menší Ořechohlt. Jsou to býložravci, ale mají spoustu jedových ostnů, které se dají všemožně využít. Když je překvapíte dají se zabít velmi rychle, pokud je ale vyplašíte vrhnou se střemhlav dolů, těsně nad zemí roztáhnou zakrnělá křídla a prudce zabrzdí. Když byl Sorenias menší, rád je chodil plašit a než stihli před nárazem zabrzdit telepaticky jim vypnul mozek a smál se tomu jak se rozprskli (v telepatii byl dobrý od mala). Nejraději se tak předváděl, když byl se třídou v lese (to bylo dřív než šamani zakázali volné vycházky mimo město), jeho kamarádi a on pak po sobě házeli Ořechohltí zbytky a vůbec to byla hrozná sranda. Při vzpomínce na to se jemně usmál a pak se soustředil na lov.
Pomalu a tiše natáhl luk, hluboce se nadechl, pak vydechl, zadržel dech a střelil. Přesto že se velice soustředil, sotva se trefil - lukostřelba mu nikdy nešla. Namotal lano připevněné šípu a zjistil, že tenhle Ořechohlt byl ten nejubožejší exemplář tohoto druhu, jaký kdy viděl. Skvěle Soreniasi, proč si rovnou nešel a nestřelil do toho shnilýho Slemoida? Odfrkl si a pokračoval ve vypreparovávání ostnů, které chtěl do své "co když to někdy budu potřebovat" sbírky. Vytáhl z tašky svítící kveták, aby na to lépe viděl a .... květák začal blikat a vyhasínat. "No co?, coto?, tohl....." Na to vrazil květáku facku, jakou by (kdyby mohl) vrazil sám sobě, pokud by chtěl víc svítit. To zjevně zafungovalo a květák opět svítil (jestli by to fungovalo i na Soreniase je záhadou). Když z něj dostal všechen materiál, který šel nějak zužitkovat, zjistil že už musí jít aby po návratu domů stihl dohnat trochu spánku.
Vydal se tedy na zpáteční cestu. "Teď tuhle lijánu..., pak tuhle.., na tuhle větev...." Na chvíli se zastavil, protože něco slyšel, chvíli poslouchal a instinktivně vytáhl květák protože to bylo to první co v tašce nahmátl. Najednou slyšel ten samý zvuk jen blíž, otočil se a hned jak si jeho mozek uvědomil že vidí něčí siluetu, hodil po ní květák.
"Au!!?, proč.., proč po mě házíš květák?" Řekla silueta a jak se přibližovala, bylo na ní vidět víc detailů.
"No... ehmmm, promiň vylekal si mě, je to.., umm instinkt."
"Jestli po ostatních instinktivně házíš květáky, měl bych se od te nejspíš držet dál." Prohlásil neznámý a začal se rozhlížet po okolí. Teď už si Sorenias rozeznával i barvu a detailnější textury neznámého. Měl delší vlasy než měl on, byl lépe oblečený - měl dlouhý kožený kabát, pod ním košili z jemnější látky a popruhy se zbraněmi. Takové oblečení nosili jen šamani, ostatní měli jen to co si sami ušili a protože všechny lepší kůže museli odevzdávat, vypadali většinou dost otrhaně a neforemně.
"Ty si šaman?"
"Ne, jak si na to přišel?"
"Že máš takový hadry."
"-Hadry?-"
"Nemyslim hadry, jako že sou roztrhaný, mysliiim..., jakoo.. že seš voháklej."
"-Voháklej?."
"Jak můžeš nebejt šaman když mluvíš takhle?"
"Nejsem šaman, jsem vědec a dělám tu průzkum."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Peggy Peggy | 4. ledna 2013 v 22:43 | Reagovat

"co když to někdy budu potřebovat" sbírka xDDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama