Část devátá: Rande - Havran a Já

18. února 2013 v 23:17 | Erishika |  Vesmír v krystalu od Erishiky
Ahoj! Konečně je tu další část.
Omlouvám se, poslední dobou nemám tolik času. Ehm, taky se omlouvám za... (jak bych to nazvala?) teplejší části než obvykle? :D




Část devátá: Rande - Havran a Já

Anthony se vzpamatoval, vstal a oprášil se. Pohlédl vzhůru, v duchu spočítal počet pater a málem omdlel.
"No, pokud tohle přežijeme, dáme si pořádnou horkou koupel."
"Spolu?" zeptal se opatrně Cris, protože se mu to nějak nezdálo. Tony se sarkasticky usmál.
"Pokud opravdu vylezeme nahoru, tak si to klidně můžeme rozdat," řekl skoro až šíleně. Nemyslel si, že by to vůbec někdy mohli zvládnout, ty budovy byly několik tisíc kilometrů vysoké. Popravdě měl v plánu umřít už v prvním patře.
"Tak to budeme potřebovat světlo, nevěřím, že tady dole najdeme něco k jídlu, ale už mám docela hlad..." Cris se rozhlížel kolem sebe, byli obklopeni tmou. V jednu chvíli to dokonce vypadalo, jako by ta tma vydechla. Pořádně se zadíval hluboko do ní a rozpoznával menší tmy rychle se hýbající bez jediného zvuku. Anthony mezitím vzal kus lodi, která výborně, ale přitom pomalu, hořela a zamířil dovnitř budovy.
"Crisi! Tak pojď! Přece nechceš umřít tady dole!" zakřičel. "Umřeme někde na hezčím místě," zamumlal. Cris se otočil a běžel za Tonym. Už abychom byli nahoře, pomyslel si.
Všechno bylo zrezivělé a zarostlé, ale pořád to drželo tu krásu nad tím. Bylo to neuvěřitelné.
"Tady nic k jídlu asi nenajdeme, co?" zeptal se se zájmem Cris a opatrně si prohlížel kouty a tmavá místa.
"Já ti nevím, jíš králíky?" zakřenil se Tony.
"Vypadám jako někdo kdo jí králíky?" To se ho dotklo, aniž by věděl, jak takový králík vypadá.
"Ne to by byl kanibalismus," zasmál se, "páč máte velmi podobné myšlení - jídlo, spaní, sex. Vsadím se, že když jsi šťastný, zalezeš pod postel, skáčeš tam radostí a přitom mlátíš hlavou o postel! Nebo překusuješ dráty od elektriky!"
Zasmál se a pak se najednou zastavil, opatrně a pomalu se otočil. Oheň osvítil stolek, na kterém sedělo hejno černých, špinavých, otrhaných a okřídlených králíků tvářící se stejně zaraženě. Jednomu se zablýsklo v červených očích a zaječel tak vysoko, že Crisovi málem explodoval mozek. Anthony na nic nečekal, popadl Crise za ruku a utíkal po schodech nahoru, do vyššího patra. Slyšel dusání a strašlivé rány, které způsoboval let vyzáblých tvorů.
Vyběhli až do sedmého patra, než Crisovi došlo, co se děje. Naštěstí to bylo těsně před rozpadlými schody, čehož si Tony v tom zmatku vůbec nevšiml. Cris ho strhl zpět a zatáhl ho do jedné z místností. Zavřel dveře, potichu oddechoval a poslouchal, jak je zmatená zvířata hledají. Byl to jeden z těch momentů, kdy se bojíte se otočit, ale přesto musíte, protože by vás to mohlo stát život. Cris se tedy s cuknutím otočil a zíral přímo do očí stejně velkému havranovi. Koukal na něj se zájmem, tedy alespoň jedním okem, tím druhým pozoroval cosi dole a o kousek dál. Cris se velmi opatrně podíval tím směrem a všiml si Anthony visícího za prkno, které trčelo z polorozpadlého pokoje.
"To je v pohodě, dej si načas," sykl Tony. "Já si tu jenom s dovolením spadnu."
"Počkej," řekl a opatrně se k němu shýbl, "podej mi pomalu ruku a-"
"Pomalu? To si myslíš, že jsem nějaký Rambo? Já se sotva udržím dvěma rukama!"
"Pššt! Nechci ho vyplašit-"
"Koho? Toho havrana? Tak promiň, že vám svou brzkou smrtí ničím vaše rande!" zaječel. Cris ho rychle popadl za ruku a vyhodil ho na sebe. Havran se ani nepohnul a tupě na ně zíral.
"Prej: nechci ho vystrašit - to chci vidět, jak by se ti to povedlo. Vždyť tam jenom stojí!" Tony se pokoušel vyškrábat na nohy a ignorovat Crisovu snahu o - ehm - cokoliv.
"A proč jsi ho vlastně nechtěl vyplašit?"
"Můžeme s ním vyletět nahoru," usmál se Cris, který byl ale pořád lehce zklamaný.
"Cože? Ne! V žádném případě! Mě nedonutíš si sednout na obrovského havrana!"
"Je to naše jediná šance-"
"Jak se zabít jako párek idiotů? Takových šancí je mnohem víc, věř mi."
"Ne, ty věř mně. Zvládneme to, uvidíš!"
Anthony byl celý nesvůj. Prohlídl si odhodlaného Crise a poté hodil po havranovi nedůvěřivý pohled. Znovu se vrátil k modrým očím. Ten blbec neumí řídit ani ukradenou vesmírnou loď, to si myslí, že dokáže ovládat retardovaného havrana?
"Toho budu litovat," řekl a kývl na souhlas. Cris se rozzářil a odtáhl ho k havranovi, který je pořád jedním okem sledoval (druhým koukal nahoru po zářivé obloze).
"Dobře, takže nejdřív si ho musíme ochočit."
"A to chceš stihnout za jak dlouho?" divil se Anthony, ale to už se havran otíral hlavou o Crisovu ruku.
"Tak a teď na něj opatrně nalezeš," strčil do Tonyho (v podstatě ho tam nasadil), skočil za ním a zaječel: "a letíme!"
A havran se nemotorně vznesl.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 dreamersship dreamersship | 19. února 2013 v 0:54 | Reagovat

To je tak hezky až na ty "teplejší" části, při kterých můj žaludek chce sdělit co si o tom myslí ;-)  :-D tahle věta:"Můžeme na něj vzlétnout výš" mi nedává smysl. To je "muzeme s nim vzletnout" nebo "muzeme na nej nasednout a vzletnout"? xD

2 Peggy Peggy | 19. února 2013 v 0:54 | Reagovat

Sorry

3 Erishika Erishika | E-mail | 19. února 2013 v 16:37 | Reagovat

Máš pravdu, dám tam: "Můžeme s ním vyletět nahoru." ;-) Díky! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama