Část druhá: Mraveniště

14. května 2013 v 23:16 | Erishika |  Životy potomků ztracené planety - Erishika
Ahoj!
Je tu část druhá a s ní i o sedm let starší Vokiel ( a i všichni ostatní xD ).


Část druhá: Mraveniště

Venku bylo opravdu hezky, obě slunce jasně zářila a tráva se lehce třpytila. Ve městečku pod zámkem panovala pohoda a lidé chodili ven si jen tak popovídat předtím, než začnou vařit oběd. Na zámku ( nebo spíš hradu ) bylo celkem rušno. Sluhové, služky, a stráže pobíhali z místnosti do místnosti a vypadalo to tam jako v mraveništi. Důvodem tohoto velkého shonu byla návštěva králů z ostatních království, jenž se přišli poklonit nejmocnějšímu ze všech - královi Halvarovi. Kvůli tomu muselo být všechno naprosto dokonalé. A to byl taky důvod, proč opatrovatelky byli nejvíc nervózní. Ani jedna z nich totiž neměla svého svěřence připraveného na tuto slavnost, ba ani nevěděly, kde se vlastně nacházejí.
Vokiel to všechno se zájmem sledoval nahoře na schodech. Bylo mu jasné, že ho tam brzy najdou a tak se zvedl a doběhl do svého pokoje. Pořádně si ho prohlédl a zkontroloval veškeré své skrýše a místa, kam schovává své poklady a někdy dokonce i zvířata. Podíval se do skříně a s odporem se podíval na ten obleček, který si bude muset vzít na sebe. Nohavice mu končily nad koleny, košile nemožně zasunutá do kalhot, vestička pochybné barvy a o tom motýlku ani nemluvě. To jeho bratři, ti mají obleky! Krásné saka, kalhoty černé jako noc, kovové doplňky a ozdobné šály. A co teprve jeho sestra! Ty šaty! Nic krásnějšího jakživ neviděl. Dech beroucí, bílé, ale u nohou se zabarvují lehce do zlata, dlouhé až na zem, hebké a lehké jako pavučinka. Přes ně má korzet se zlatými ozdobami a zlatý pláštík, který je tak úchvatně a vkusně střižený, že za něj musela matka utratit veškeré své jmění.
Vokiel tedy nechápal, proč jeho sourozenci ještě nejsou oblečeni a proč se toulají někde venku. I rozhodl se, že se jich zeptá. Ale přes to mraveniště by nikdy neprošel - chůvy drží za jedno a pomáhají si. Než by se nadál, byl by oblečen do toho hříchu vůči přírodě. Oklepal se, došel k oknu a otevřel ho. Opatrně se z něj podíval dolů a prohlédl si střechu. Zase tak strmé to nebylo, ale už od maličko mu vštěpovali, že se z okna neleze. Jenže on jediný nikdy oknem nevylezl a sourozenci to běžně dělají! Tak proč by nemohl pro jednou i on? Znovu vyhlédl z okna, tentokrát beze strachu. Není přece žádný prcek! Brzy mu přeci bude osm let!
Opatrně vylezl z okna a chvíli jen balancoval na střeše. Nakonec se rozhodl, že bude pokračovat a tak pomalu sklouzával dolů. On se sice pokoušel o chození, ale spíš to vypadalo, jako by jezdil na taškách. Když už to vypadalo nadějně, nabral rychlost a začal brát sebou všechno okolo jako sněhová koule a vrhl se z okraje střechy střemhlav k zemi.
Těsně před nárazem ho ale naštěstí něco zachytilo a změnilo mu to dráhu. Byl to Sokrel - jeho nejoblíbenější mazlíček a pomocník.
Sokrel je pták, který vypadá jako něco mezi orlem a sokolem. Pomalu vymírají, ale je o nich hodně knih a spisů. Prý dorůstají až dvou metrů, ale Sokrel byl asi tak o půlku menší než Vokiel. I tak to je krásný pták. Je tak vznešený a loajální! Bohužel toho zatím moc neunese, rozhodně ne osmileté dítě a tak se i přes jeho pomoc řítili k zemi.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Peggy Peggy | 15. května 2013 v 23:03 | Reagovat

Musi to dopadnout dobře! :(

2 Erishika Erishika | E-mail | 16. května 2013 v 21:25 | Reagovat

Samozřejmě, že ano :-D Je to můj zlatík :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama