Část dvanáctá: Šťastnou a veselou krystalizaci!

10. května 2013 v 20:47 | Erishika |  Vesmír v krystalu od Erishiky
Ahoj! Je tu další část ;) Trochu kratší, trochu výplňová, trochu jsem je (a sebe) krotila xD Snad se Vám bude líbit a !možná! budou tento měsíc dvě části xD (Konečně mám čas xD)



Část dvanáctá: Šťastnou a veselou krystalizaci!

Anthony tiše seděl ve stanu. Jeden z důvodů, proč tomu tak je, byl, že by ho mohl Pšžrastoklad zase vytáhnout ven a nutit ho běhat. Ale ten hlavní důvod byl, že pozorování je lepší provozovat v tichosti. Pozoroval Crise, který seděl naproti němu na něčem velmi nepodobném posteli. Tony ho zkoumal už od rána, něco na něm mu zkrátka nesedělo. Možná je to tím, že za celý den nepromluvil (což se týkalo i Anthonyho), nebo snad tím, že celý nesvůj nevěděl, jak zabavit svůj mozek. V jedné chvíli tam jen tak seděl a mnul si ruce, pak se rozhodl, že si radši lehne, ale chvíli na to zase vyskočil, jako kdyby ho něco kouslo. Tony usoudil, že mu spíš hryzá něco mozek než pozadí a rozhodl se toho nervního šílence oslovit.
"Všiml jsem si," řekl potichu a odmlčel se, "že tě něco... trápí," dopověděl téměř s hrdostí.
"Co?" zeptal se a očima tikal po místnosti.
"Něco tě žere," vzdal se.
"To bude ta postel. Nedá se na ní spát." Cris se na Tonyho ani nepodíval a rychle ho odbil.
"To bude tím, že to ani postel není," bručel Anthony. "Ale to jsem vůbec nemyslel! O něčem pořád přemýšlíš. Tak řekni, co to je?" Cris se na něj podíval.
"No, víš... Na Krys-teelu plyne čas pomalu... Jako ostatně všechno... No, a až teď uběhly tři dny od odletu... No... A mě je dnes pětadvacet," přiznal se. Anthony se zarazil.
"Cože? Prosim tě, co já bych za to dal! Mě je sedmadvacet! Tři roky do třicítky! Třetina života v háji! A kam jsem se dostal, hm? Na vojnu!"
"Ne ty to nechápeš!" protestoval nervózně Cris. "My ve dvaceti pěti začínáme krystalizovat..."
"Cože začínáte?"
"Krystalizovat! Víš, jak jsem ti říkal, že písek je z mrtvých Krys-teelanů? Tak to je ono. Začne to v pětadvaceti a nakonec na to umřeš. Je to pomalá, dlouhotrvající a celkem bolestivá záležitost. No, a já se jí chci vyhnout! Proto jsem taky nejedl ty hnusy, ale nějak vím, že se tomu stejně nevyhnu!" Cris začal dost vyšilovat a pobíhal sem a tam. Vypadal jako šílený, oči mu tikaly, hlas se zadrhával a ustrašeně přeskakoval. Tony ho ještě nikdy takového neviděl. Byl to opravdu hrůzný pohled, při kterém by jednomu puklo srdce.
"Třeba na to mají někde ve vesmíru lék," utěšoval ho. "Neboj se, my ho najdeme! Procestujeme celý vesmír a jsem si jist, že ho najdeme!" Tony ho musel chytil za paži, aby ho zastavil a snad i uklidnil. Docela to pomohlo. Cris se zastavil, podíval se mu do očí o dlouze o něčem uvažoval.
"Ty bys šel se mnou?"
"Tak když přežiju tohle," zasmál se. "Jak by to mohlo být vůbec horší? Tělák přímo nesnáším!" zabublal.
"Pozor! Nezakři-"
"Blake! Tall! Všici! De se dál!" zaburácel hlas zvenku.
"Sakra! Že já někdy nedržím hubu!" procedil mezi zuby Anthony.
"To nic, pokud dnes umřu, tak aspoň umřu šťastný!" usmál se na Tonyho a položil mu ruku na rameno.
"No, já bych radši žil šťastný!"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Peggy Peggy | 12. května 2013 v 11:26 | Reagovat

To je romantika! xD Ale je to dojemný - boze k cemu jsem se to přiznala...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama