Část čtvrtá: Ryba

20. června 2013 v 17:00 | Erishika |  Životy potomků ztracené planety - Erishika
Ahoj!
Úplně jsem zapomněla tento úvod, takže doplňuji xD Příští měsíc tu moc nebudu, ale povídky ano, protože jsem úžasná a píšu dopředu! xD
V této části poznáte Doroka, mého snad druhého nejoblíbenějšího, což mužete poznat podle toho, že se dost nacpe i do další části povídky xD




Část čtvrtá: Ryba

Vokiel se Sliprem došli k jezírku ve staré zahradě.
Na vodě stál Dorok se zavřenýma očima, soustředil se. Poté se rozkročil, otevřel oči a pomalu zvedal ruce. Kousek od něj se začal pomalu zvedat sloup vody, ale pořád vytékala, kroutila se a utíkala zpět. Vokiel ho s úžasem pozoroval. Věděl, že dokáže zastavit kapky deště a utvářet s nimi obrazce, ale nikdy ho neviděl hýbat s tak velkou masou vody.
"To je úžasný!" zavolal na svého bratra a běžel k němu. To ale Doroka na tolik rozhodilo, že sloup vody spadl zase zpět dolu a udělal vlny. Měl co dělat, aby nespadl, a na obličeji se mu objevil naštvaný výraz.
"Co je?" houkl, když se na ně otočil. Iritovalo ho, když ho někdo rušil. Konečně si mezi tím vším učením našel čas na zdokonalování a oni ho musí navštívit zrovna tihle dva. Odfrkl si.
Vokiel se zastavil u okraje a pokoušel se na něj vylézt.
"To bylo skvělé! Doroku! Doroku! Bylo to úchvatný!" volal nadšeně.
"Docela ses zlepšil, to musím uznat," řekl Slipr a zašklebil se.
"To bude tím, že cvičím a neběhám celou dobu za holkami," zavolal na něj Dorok zpět. "A co vůbec chcete? A ani se nebudu ptát, co jste dělali, že jste celí od bahna."
"Ále! Vokiel se nám vydal na výlet a málem to napral do země. Můžeš nás trochu umýt?"
Vokiel mezitím vyšplhal nahoru a mával na Doroka.
"Byl jsi úžasný! Uděláš to ještě? Prosím? Prosím?"
"Nelez sem nahoru, přece nechceš spadnout do vody," řekl Dorok a vydal se směrem k němu.
"A ty bys mě zase vytáhl!" usmál se Vokiel.
"Protože jsme bratři," řekl Dorok, došel k němu a přenesl ho k potůčku, který tekl kolem. Vokiel se rozeběhl a šťastně se cachtal ve vodě. Slipr k nim pomalu došel.
"A já se mám umýt jako v tom brouzdališti nebo c-," nestihl to ani doříct, protože se zvedl sloup vody a celého ho polil. Vokiel zajásal, Dorok se potměšile usmíval a Slipr se pokoušel si vytřít oči.
"No jo, najednou ti to jde snadno!" řekl naštvaně.
"To rána pěstí taky, ale málokdo ji umí zastavit."
"Cože?" zeptal se zmateně Slipr.
"Stejný princip, ale to bys věděl, kdyby ses učil."
"To není nic pro mě, já tot-"
"Našel jsem rybu!" přerušil je Vokiel a běhal dokola s rybou v ruce.
"Tak ji zase pusť, ať tě můžu pořádně umýt," řekl unaveně Dorok.
"Tak já vás tu nechám," ušklíbl se Slipr a prohlédl se. "No, snad to za tu chvíli uschne," zamumlal.
"Neboj se, pokud tě naše dvě slunce nevysuší, tak tě zaručeně vysuší vesnický humor," ušklíbl se.
"To aby si nám spíš neuschnul ty, z těch všech tvých knih," vrátil mu to Slipr při odchodu. Vokiel se otočil na Doroka.
"To je učení tak špatné?"
"Není, on to jenom nedokáže ocenit. Ale ty rád čteš, viď?" usmál se na něj přívětivě. Vokiel přikývl.
"Protože chci být jednou jako ty!" Doroka to zaskočilo a pak se hlasitě zasmál.
"Kéž bys nebyl jediný," zašeptal a pročechral Vokielovi vlasy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama