Část dvacátá první: Obláček

11. října 2013 v 23:36 | Erishika |  Vesmír v krystalu od Erishiky
Ahoj!
Tak jsem zpět s další kapitolkou. Ne, že by se tam něco dělo, ale i tak jsem na ni docela hrdá, protože v ní bylo minimum přímé řeči, což si přesně chci procvičit. :)
Ehm, pár mých známých začalo číst tuhle povídku. xD Objevily se komentáře typu: "Co to máš vlastně s těma gayema?" a taky: "Ok, napřed to bylo vtipný, pak divný a teď je to teplý jako plavací anime... (Free!)" Až to jednou vydám jako knihu, tak tohle asi použiju! xD
Btw snad tam nejsou nějaké chyby, ale radši mi to zkontrolujte ;) Přeci jen je pozdě...
P.S. Téma dne: Mark Gatiss má 5 let manžela a já o tom nevím! Dokonce jsem si byla 100% jistá, že má ženu! xD






Část dvacátá první: Obláček

Byla už noc, slunce už dávno zapadlo za obzor, baculaté mráčky zmizely a louku osvěcovaly hvězdy a malý měsíc. Všude bylo ticho a klid. Vzduch se hýbal pomalu a příjemně ochlazoval. Nebyla vůbec zima, nepotřebovali byste ani mikinu natož čepice a šály. Bylo prostě nádherně.
Anthony pomalu otevřel oči. Nevěděl, jestli sní nebo ne, ale vzhledem k tomu, jak dobře mu bylo, tohle prostě nemohla být realita. Navíc toho idiota Crise už dlouho neslyšel, takže tohle opravdu musel být sen. Znovu zavřel oči a slastně se usmál. Tohle opravdu je ráj, pomyslel si. Pak se natáhl na jednu stranu a nahmatal něco podivně měkkého. Prosím, ať to není Cris!
Opatrně si prohlédl to, co tak nějak držel v ruce. Byl to obláček. Malý, bílý a buclatý obláček. Tony se zmateně rozhlédnul kolem a zjistil, že je obklopen různými typy obláčků a mráčků. Některý byly větší, jiný bělejší a pár z nich měly namodralou barvu. Tonymu to přišlo podivné, protože neměl pocit, že by létal nebo se jakkoliv vznášel. Právě naopak. Byl si stoprocentně jistý, že leží na zemi. Přesto kolem něj byla oblaka a nad ním hvězdy.
Pokud jsem opravdu nad mraky, uvažoval, neměl by tu být řidší vzduch?
Rozhodl se, že jeden ten obláček zvedne a prozkoumá ho. Věděl, že to nejspíš nebude nejlepší nápad, ale riskl to. Jemně vzal ten nejbližší a zároveň i ten nejmenší obláček a lehce si ho posadil na hrudník. Byl opravdu lehký. Tony se na něj podíval trochu blíž, když zjistil, že ten obláček má tlamičku. Dokonce to mělo i oči, kterýma to začalo mrkat.
"Beeéé," řeklo to rozespale a znovu to usnulo. To ale vyděsilo ostatní obláčky, které se zvedly a udiveně si zase sedly. Vypadaly jako domino a Tony byl epicentrum. Koukalo na něj spoustu oček a on pomalu pochopil, že tohle asi mraky nebudou, nýbrž to budou ovečky. Seděli tam dobrých deset minut, prostě tam jen tak na sebe vyjeveně koukali. Pokud by to byl turnaj "kdo je víc vyděšený", Tony by zaručeně vyhrál.
"Ehm," prohlásil. Vůbec nevěděl, co by měl čekat. Seděl na cizí planetě, tohle vůbec nemusely být ovečky, jaké zná. Pár z nich se zase natáhlo, některé se dokonce na něj přitiskly. Tony se zaposlouchal do jejich rytmu oddechování a znovu si lehl. Malou ovečku přivinul a zavřel oči. To může počkat do rána, pomyslel si.

Zdál se mu sen. Byl zase doma s tetou Jennifer a sestřenkou Elis. Stál v obývací místnosti a zrovna pouštěl Elis pohádku. Typoval ji tak na sedm, což znamenalo, že jemu je sedmnáct. Rozhlédl se po domě, chtěl se podívat do zrcadla, ale než k němu došel, teta ho zastavila.
"Anthony, já vím, že to pro tebe musí být těžké, ale mohl bys jí vzít zítra do školy ty? Potřebuji si odpracovat pár hodin navíc..."
"To je v pohodě, stejně to mám cestou. Jestli chceš, můžu ji tam vodit každý den," řekl a unaveně se usmál.
"Vážně? To by bylo skvělé! Děkuju! Ani nevíš, jak jsem ráda, že tě tu mám!" Anthony si přesně pamatoval tuhle chvíli. Rád na ní vzpomínal.
"To mi připomíná, že se sem zítra staví Cris!" usmála se na něj.
"Cože?!" vyděsil se. Tohle si nepamatoval! Takhle to nebylo! Vždyť ho ani v té době neznal!
"No, přeci to je i jeho dítě, ne?" zeptala se a ukázala na Tonyho obrovské břicho. Vypadal jako kdyby byl v desátým měsíci.

Rychle se probudil a shodil ze sebe jednu větší ovci. Musela mu ležet na břiše, což vyvolalo tu noční můru. Myslel si, že každou chvíli dostane infarkt nebo ho trefí šlak. Tak hroznou noční můru neměl od svých šestnácti.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 swaggie swaggie | 12. října 2013 v 12:55 | Reagovat

aww, ti beránci jsou děsně roztomilí 83 a ujišťuji tě, že ta povídka není tak teplá jako free. Tedy charaktery mají na sobě většinou oblečení, což se v plavacím anime nedá říct xD stránky na fb byly hrozně dobrý nápad, teď už nemusím kontrolovat, jestli už přibyla nová kapitola 8D

2 Erishika Erishika | E-mail | 12. října 2013 v 16:55 | Reagovat

Díky!! :3 Konečně nějaká zpětná vazba! xD Jsem ráda, že se ti to líbí ;) (A co se týče toho oblečení, tak s tím se dá něco udělat xD)

3 yolo yolo | 12. října 2013 v 23:31 | Reagovat

Tak nemohla jsem tě tu přece nechat v nejistotě, zda-li to vůbec někdo čte c: a v reakci na předchozí kapitolu, nebo spíše tvou poznámku, na ilustraci se začne již brzy pracovat, myslím, že to bude tony s ovečkami cc: a je to tvá vina, žes mi podklady neposlala dřív xD (nah, to je jasný, ale kdyby to bylo tak lehký, nebyla by žádná zábava 8D)

4 Erishika Erishika | E-mail | 13. října 2013 v 0:28 | Reagovat

Jasně, má vina xD Ale jen to komentuj dál, mám potom z toho psaní mnohem lepší pocit ;) Takže díky moc a těším se na tvojí kresbu :3 (popřípadě kdyby se ti fakt chtělo, tak jich může být víc xD)

5 patata patata | 13. října 2013 v 18:33 | Reagovat

to znám ještě z blogovacích dob, taky jsem se cítila líp, když mi to někdo komentoval  8D no, to záleží na tom, jak mě chytnou nějaké scény c: navíc jsem s hrůzou zjistila, že mi to po čtvrt roce nekreslení fakt nejde, a přitom mám horu dárků na vánoce, narozeniny a svátky a prostě how do you arms how do you legs hELP (doufám, že to o podzimních prázdninách nějak doladím)

6 Erishika Erishika | E-mail | 13. října 2013 v 20:27 | Reagovat

Přesně! Já jsem se strašně zhoršila! Ale taky mám v plány se nějak zlepšit, ale hold na to budu muset mít náladu :-D

7 Envy Envy | 20. října 2013 v 20:52 | Reagovat

What. The. Hell.
Ne, jako vážně, co to má ten sen sakra být. A jsem zvědavá, jak moje ovečky vykreslíš, protože ani já vážně nemám tušení, jak by se měly chovat.

8 Peggy Peggy | 11. listopadu 2013 v 21:54 | Reagovat

Eli ty popisuješ tak krásně, že si to člověk umí dokonale představit, ta část s ovečkami byla tak roztomilá!!!

9 Erishika Erishika | E-mail | 16. listopadu 2013 v 22:30 | Reagovat

Oh, děkuji vám všem! :3

10 Peggy Peggy | 22. listopadu 2013 v 18:54 | Reagovat

Moje kamarádka řekla: "Tohle je ten nejsladší text, co jsem kdy četla!" xD <3

11 Erishika Erishika | E-mail | 22. listopadu 2013 v 19:55 | Reagovat

Tak to nečetla ten konec, co? :DD Ale jsem ráda, že to říkáš, protože přesně o to jsem se snažila :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama