Kapitola 2

20. října 2013 v 12:59 | Alchemy |  Cesty Osudu
Eunis se mu zahleděla do smaragdových očí, jakoby se v nich snažila najít odpověď.
"Nevím."špitla.
"Eunis, kde vězíš?!? Ještě jsi nesnídala. Koukej se vrátit domů, a to hned!!"celou mýtinou se nesl Erinin rozzlobený hlas. Eunis sebou leknutím trhla. "Promiň, už musím jít."slabě se usmála.
"To nic. Uvidíme se později."srdečně se na ni usmál a poklonil se.
Pak se otočil a šel pomoct jinému elfovi, nejspíš to byl kamarád. Eunis se také otočila a šla domů. Na stole ji čekala mísa s čerstvým ovocem a šťáva z lesních plodů. Chutnalo to výtečně a zvedlo jí to náladu. Když dojedla, poděkovala Erin a šla k sobě do pokoje.
Takže si to shrňme. Pomyslela si, když usedla na postel. Poprvé v životě uvidíš sochu někoho, kdo se neukázal skoro tisíc let a znáš ho? To je dost uhozený i na mě. No tak, holka. Vzpomeň si. Odkud ji znáš. Zhluboka se nadechla, zavřela oči a lehla si. Myslela na sochu, kterou dnes viděla. Vybavovala si sebemenší detaily.
Najednou uviděla vesnici. Byla uprostřed lesa. Zahlédla i skupinu elfů, jak zmateně pobíhá sem a tam a snaží se schovat. Někteří křičí, jakoby je na nože brali. Byla to hrůzná scéna. Pak se tam začaly objevovat zvláštní stíny. Neměly daný tvar, ale měly bílé, ostré zuby a nažloutlé nepřátelské oči. Vypadaly děsivě. Nejspíš kvůli nim ostatní utíkají. Jeden z těch stínů dohnal jednoho elfa a podřízl mu hrdlo. Elf vzápětí padl na zem. Všude byla krev. Eunis se znechuceně zachvěla, oči však nechala zavřené. Chtěla vědět, co se stane pak. V rohu jedné rozbořené místnosti zahlédla elfku v modrých šatech, jak se krčí strachy a snaží se utišit plačící dítě. Mělo modré šatičky. Byla to její dcerka. Moment. Ty šaty. Jsou stejné. Ta holčička jsem já?!? Eunis už chtěla otevřít oči. Náhle se zde objevila zářivě bílá silueta. Přes všechnu tu zář nebylo poznat, o koho se jedná, ale bylo jasné, že je to nejspíš elf. Jasné světlo zalilo okolí. Temné stíny výhružně zasyčely a zmizely. Zář světla polevila. Postava se pomalu otočila. Nakonec se zastavila. Eunis jí viděla do tváře. Pořád lehce vyzařovala bílé světlo. Měla jasné zelené oči, které vyzařovaly dobro a lásku. Najednou zežloutly a čišela z nich agrese a zlo. Postava se zlomyslně ušklíbla, vycenila obrovské tesáky a vrhla se proti Eunis. Vtom jí hlavou projela ostrá bolest. Otevřela oči a posadila se.
Co to sakra bylo? Snažila se myšlenku rozdýchat. Když se uklidnila, snažila se v tom najít nějakou logiku. "Musím si o tom s někým promluvit."řekla si. "Ale to budu vypadat jako blázen a nikdo mi neuvěří." začala o tom nahlas přemýšlet. "Taky, co bys jim řekla. 'Pomozte mi. Viděla jsem zlé černé stíny, které vraždí elfy z neznámé vesnice.' Jo, to zní věrohodně."řekla si ironicky. "A to ještě nezmiňuju tu divnou postavu."při té vzpomínce jí přeběhl mráz po zádech. "Ale to nejděsivější je, že mi to připadá povědomé. A že tam jsem i já"snažila se přijít na to, jakou roli v té scéně hrála. "Co když to má co dělat s mým nalezením a příchodem do vesnice? Musím se na to zeptat Erin." Vyběhla z pokoje a zamířila do kuchyně, kde Erin právě uklízela. "Teto Erin, mohu se tě na něco zeptat?" Erin opatrně postavila sošku, kterou utírala, na stůl a otočila se. Mile se při tom usmívala. "Ale jistě, drahoušku. Copak bys potřebovala vědět?"její hlas zněl vlídně a vesele. To dodalo Eunis odvahu. "Jak jsem se dostala k nám do vesnice?" Erinina tvář zkameněla. "Vážně to chceš vědět?"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Peggy Peggy | 11. listopadu 2013 v 22:03 | Reagovat

Jo chci to vědět! xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama