Kapitola 2: Zoufalcům by se neměly stávat ošklivé věci

7. října 2013 v 21:44 | Durwen |  Zpátky na stromy - Durwen

" Já svítííím!"
"Yven, ty jsi zase olizovala ty žluté houby, co?"
"Mňuhahahahá…"
Povzdechla si a začala ze země sbírat rozsypané šupiny. Pokusila se ignorovat Yven, která bezvládně ležela rozvalená na skalce a pochechtávala se něčemu, co mohla chápat jen ona. Ocasem drkla do několika klobouků hub. Opatrně jeden z nich zvedla. Přejela bříškem palce po drsném povrchu a opatrně si k němu přičichla. Ucítila zatuchlou nahořklou vůni. Snivky. To největší svinstvo, co lze v jeskyních sehnat, snad jen s výjimkou rozjasňovače. Nakrčila nos a vší silou mrskla houby do průrvy. Yven si za jejími zády slastně pochrochtávala. Obrátila se a rázně jí vší silou přidupla ocas.
"Vstávej!"


"Chněchně-jiáu!" Majitelka pošlapaného ocasu se po ní se sykotem prudce ohnala. Spokojené brumlání se vytratilo do neznáma.
"Sežral ti snad chobotňák mozek? Tos´ vážně nemusela…" Zamračila se Yven a s bolestným výrazem si třela pochroumanou špičku dlouhého ocasu. Druhá dívka se beze slova sehnula a pomalu zvedla vak z šedé žilkované kůže.
"Vracíme se."
"Próč? Vždyť je tady moc hezky, Saro." Yven laškovně zavřela jedno oko, vyplázla jazyk a rozhodila rukama. "Šupiny máme, snivky máme, máme… Kde jsou moje zlatíčka?!" Vyjekla a začala se zmateně točit kolem dokola. Oslovená se však otočila k tápající zády, nacvičeným pohybem si zavěsila vak na záda a dvakrát tleskla rukama o sebe.
"Hodila jsem je do průrvy. Víš, co by se stalo, kdyby u tebe hlídka našla čerstvé snivky. Už takhle budeš vzbuzovat dost pozornosti." Na chvíli se odmlčela a pak mírně nazlobeným tónem dodala:
"A není to Sara, ale Osara."
---
"Stát!"
Osara si povzdechla a již rutině obtočila ocas okolo levé nohy na znamení poslušnosti a pokory. Rychle ještě mrkla okem po Yven. Ta stála opřená čelem o hrubou stěnu tunelu a pomalu po ní přejížděla levou rukou. Polkla. Obávala se, že tohle bez hlášení nebude.
"Sběračka Osara, přiřazením z páté jeskyně žádá o povolení návratu do komplexu. To za mnou je Yven, přiřazením taktéž z páté jeskyně."
Ze tmy vystoupila rázným krokem vysoká postava. Členka hlídky měla ocas hrdě vztyčený a na konci obvázaný pruhem jasně rudé kůže - důkazem, že byla do pozice vybrána samotnou Matkou. Šedivé vlasy měla na skráních vyholené a ve zbylých měla zapletené čtyři veliké blyštivé zlaté šupiny. Osara polkla. Proč, proč jen musela na hlídání tohoto přístupu vyjít ona… Strážkyně se rozkročila a hlasitě o zem bouchla koncem dlouhého kopí. Pohrdavě se ušklíbla a trhla hlavou k blekotající Yven, která se pomalu sesunula k zemi a kývala hlavou ze strany na stranu.
"Co tentokrát?"
Stále v pozoru stojící Osara zmateně zamrkala.
"Obávám se, že vám nerozumím, vel-"
Strážkyně ji máchnutím přerušila a ukázala kopím na druhou členku sběračského družstva.
"Řekla jsem, co je to tentokrát? Sušený žahavčí jazyk? Šupinka? Snivky? Nebo Matka chraň rozjasňovač?!"
"Ctěná, musím vám říct, že se zřejmě mýlíte…"
Měla co dělat, aby nestáhla ocas mezi nohy. Cítila ve vzduchu problémy. Opravdu hodně velké problémy. Nervózně polkla a přešlápla z nohy na nohu. Matko, prosím, ať ta blbka neudělá něco neuváženého.
Yven mezitím pomalu zvedla hlavu a zašilhala na hrot kopí, který měla jen necelé dvě dlaně před obličejem. Odfrkla si a přesunula svůj pohled na strážkyni. Bodře jí zamávala a zničehonic prudce bodla prstem směrem za její rameno.
"Holčičky, žabička si jde pro papání. A bude píchat žihadýlkem!"
Osara si rukou promnula oči. No, tak tohle asi na předávkování se šupinami nezakecá.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Erishika Erishika | E-mail | 7. října 2013 v 22:50 | Reagovat

Tohle je vážně dobrý! :-D Jsem na tebe hrdá! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama