Část třináctá: Přicházející bouře

3. ledna 2014 v 23:33 | Erishika |  Životy potomků ztracené planety - Erishika
Ahoj.
Moc se omlouvám, že tak často nepřidávám. A taky se nám moc nepovedl prosinec. Ale to se změní! Slavnostně slibuji, že tento měsíc napíši alespoň 3 povídky! Možná to bude tím novým Sherlockem xDD
Co se týče této části... Už to začíná. Moc se omlouvám, ale nedokáži se toho zbavit. On to stejně skoro nikdo nečte, tak co. Prostě to bude temnější. Navíc tam skoro není Vokiel. Neberte Doroka jako špatného člověka. Snažím se to tam vysvětlit - mění se všichni, on akorát ten boj prohrává.







Část třináctá: Přicházející bouře

Rok uběhl jako voda. Tedy, pokud ji zrovna neovládá Dorok, v tom případě se kroutí, teče různými směry nebo neteče vůbec. Což je trochu ironie, protože takhle nějak právě pro Doroka utíkal čas. Poslední dobou byl nějak nervózní a nedokázal se pořádně soustředit. Byl skoro dospělý, ale moc se dospěle necítil. A přeci měl pocit, že se narodil dospělý. Žádné dětství, žádné hry. Jen učení a trénink. Uměl a věděl toho tolik, že většina bratrů dohromady by nevěděla a neuměla víc než on. Ale přesto jeho rodiče byli jako cizí. Uvnitř Doroka se míchalo tolik emocí, že se nedokázal koncentrovat. Ani vztahy s ostatními nebyly, co bývaly. Předtím se mu smáli, pak to vypadalo, že vystřízlivění z představy dokonalé rodiny, všechny dalo dohromady, ale teď je Dorok všechny pomalu odháněl pryč. Byl prchavý a ne s každým si rozuměl. Přemýšlel, jestli je to tím, že se Joler ještě nevrátil, ale proč by to bylo tím? Vždyť s Jolerem skoro nemluvil. Je pravda, že jeho mladší bratr je hrdý, rozvážný a inteligentní člověk, ale přesto si prostě nerozuměli. Joler mluvil rozžhaveným kovem, dárky a hlavně dračí řečí. Dorok mluvil vodou, lehkým šílenstvím a začínající touze po moci. Cosi temného se opatrně a potají v něm shlukovalo a transformovalo. Pomalu zapomínal, že má dobré srdce a dobré vlastnosti. Něco uvnitř ho zžíralo.
Pux mu moc nepomáhal. Vytýkal mu různé prohřešky, až to vytvářelo dojem, že si o Dorokovi nemyslí nic dobrého. Oproti jemu Marama se mu pokoušela vyjít vstříc. Často ho v temné zahradě navštěvovala a nabízela mu lahodné jídlo. On ale nejedl skoro nic. Stačilo mu málo a aspoň jedl zdravě. Grahum se na něj koukal poněkud podezřívavě, jako by věděl, co se v něm tvoří.
Slipr naopak nevěděl, co si má myslet, a tak se přestal o Doroka starat. Místo toho radši navštěvoval děvčata dole ve vesnici, někdy zajel i dál. Bylo mu šestnáct let a úspěšně flirtoval snad s každou dívkou, co potkal. Za ten rok možná i ještě zkrásněl. Už teď byl vysoký, dlouhonohý s útlým trupem. Na nějaký vážný vztah vůbec nemyslel, spíš ho víc zajímaly jakési úlety. Už párkrát musel utíkat, když ho holky přítel přistihl, jak se líbá s tou jeho. Vášnivými polibky to ale nekončilo. Slipr začínal chtít víc.
Na rozdíl od něj, Marama o nikoho neměla zájem. Měla o tom velmi záživný rozhovor s její matkou, který nakonec vyhrála. Královna musela uznat, že nutit jenom dceru do sňatku nemá smysl, obzvlášť, když je až páté dítě. Marama věděla, že se o Doroka starat nebudou a že bude klid. To jí zvedlo náladu, ale v království se rozprostřela taková divná nálada. Dorok byl věčně podrážděný, Grahum většinu času ležel v zahradě a pozoroval oblohu, Slipr byl neustále někde pryč, Joler se ještě nevrátil a z Puxe se stal poněkud vznětlivý ochránce bezpráví. Byl loajální králi a udělal ze života peklo každému, kdo kolaboroval proti králi a koruně. U Všemocného! Vždyť je mu jen čtrnáct let, bědovala Marama. On už se v podstatě bije se zrádci.
Grahum se snažil všechno pozorovat zpovzdálí. Rád lehával na kopečku ve stínu stromu a pozoroval mraky. Právě z oblohy se dalo vyčíst mnoho. Ovšem důvod toho všeho, co se dělo v hradu, se v nebi vyčíst nedalo. Přesto se snažil některým pomoct a když nikdo nechtěl, pomohl dole ve vesnici. Ale byly dny, kdy se Grahumovi prostě nechtělo nic dělat.
I Vokiel si všiml změnu nálady v budově. On však toto napětí mezi sourozenci připisoval Jolerovy nepřítomnosti. I jemu se stýskalo. Často navštěvoval každého ze sourozenců, měl je všechny rád. Ale také hodně času věnoval svým zvířatům. Zjistil, že velmi jednoduše dokáže uzdravit nemocného tvora. Jen tak pomocí mysli. Žádné obvazy, masti, bylinky. Stačil jeden dotyk, trocha soustředění a zvíře bylo živé a zdravé. Toto zjištění mu vnuklo nápad. Fungovalo by to i na lidech? Musel to zjistit.




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Peggy Peggy | 14. ledna 2014 v 20:17 | Reagovat

Tak už je to napínavé xD "pátý dítě"

2 Erishika Erishika | E-mail | 15. ledna 2014 v 17:07 | Reagovat

Díky ;) Mám v plánu postupně jejich vztahy a stavy rozvíjet :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama