Část dvacátá čtvrtá: Tlachání

4. února 2014 v 21:00 | Erishika |  Vesmír v krystalu od Erishiky
Ahoj!
Tahle část je v podstatě jen tlachání. Pomalu se dostávám tam, kde jsem chtěla být. xD Co vám víc říct? Začnu víc propojovat své povídky (jestli jste si nevšimli, VŠUDE byly náznaky a dokonce se tam už objevil Vokiel), takže doporučuji (a žádám) přečíst i mé ostatní výtvory :)





Část dvacátá čtvrtá: Tlachání

Anthony s Crisem zrovna snídali, když přiletěli na planetu ♪♫♪. Teodor předpisově přistál na přistávací plochu.
"Tak jsme tady," oznámil jim a vrátil se ke čtení své oblíbené knihy o bájných bozích. Tuto knížku měl nahranou v databázi, takže by ji mohl kdykoliv přeříkat "zpaměti", ale i přesto ji četl pořád dokola. Naprosto ji zbožňoval a přitom nebyla ani zas tak výjimečná, kromě toho, že planeta, na které se děj odehrává, možná doopravdy existovala. Jako autor je podepsán pan Deus Omnis Vivo a nikdo pořádně neví, kdo to je či kdo to byl.
Kdyby se ho Anthony zeptal, co čte, odvětil by mu, že je to příběh o vztahu sourozenců a o jejich boji se životem, ale vzhledem k tomu, že Tony nemohl vědět, co Teodor dělá, tato konverzace nikdy nevznikla. Místo toho Tony dopil svůj čaj a podíval se na Crise.
"Kde že to vůbec jsme?"
"Na planetě ♪♫♪," řekl s plnou pusou.
"Co prosím?" zamrkal nechápavě Tony. Cris pořádně polkl.
"Povídal jsem, že jsme na planetě ♪♫♪," usmál se.
"Ne, pořád nevím, co to meleš," vzdal se Tony. "A co tu chceme dělat?"
"No -" začal Cris, ale Teodor mu skočil do řeči.
"Máte na vybranou dvě možnosti - buďto pláže a moře a nebo hudební bary." Anthony se nedůvěřivě podíval na svoji pleť. Měl podezření, že by se spálila rychleji než puding na plotně.
"Já radši hudbu, co ty?" zeptal se Crise, aby nevypadal sobecky.
"Bydlel jsem u pláže - nic moc," pokrčil rameny. "To radši ty bary!" zazubil se.
"Výborně, co hrajou?" obrátil se na Teodora aniž by věděl, kam přesně má směřovat svá slova.
"Dnes hraje skvělá Lucille, ale to byste museli mít lístky."
"A jak je seženeme?" zeptal se nadšeně Cris.
"Nijak! Už jsou dávno obsazené i její příští koncerty. Mohu vám objednat dva lístky na příští rok..."
"To je nám k ničemu. Kdo ví, co bude za rok?" pokrčil ramena Tony.
"A nedá se tam nějak jinak dostat?"
"Lituji, o žádné jiné možnosti nevím."
"Stejně to pojďme zkusit! No tak, Tony! Nechceš snad si poslechnout úžasnou Lucille?" lákal.
"Vždyť ani nevíme, kdo to je," nechápal Anthony.
"Nádherná dívka to je! A ten její hlas-! Řeknu vám, nikdy neuslyšíte něco krásnějšího než její hlas," zasnil se Teo.
"Ty jsi ji už někdy slyšel?" zeptal se zmateně Tony.
"Ano. To také bylo moje poslední přání," řekl smutně.
"Poslední... přání..." zašeptal Tony. Jaké je vůbec moje poslední přání? Co si vůbec přeji?
"Tak to jsem rád, že se ti to splnilo!" zajásal Cris. "Musel jsi být šťastný!"
"Ano, musel," odvětil chladně Teodor. Nastalo hrobové ticho. Pak se Cris otočil k Tonymu.
"Neboj se, však já už nás tam nějak dostanu!" zazubil se, chytl ho za ruku a táhl ho pryč.
"Proč prostě nejdeme někam jinam?!" protestoval Tony.
"A proč? Bude to sranda!"
"Nechat se vyhodit? No, to určitě!"

Teodor si smutně povzdechl a vrátil se zpátky ke knize. Kéž by byl zase člověkem, aby mohl jít s nimi.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Peggy Peggy | 6. února 2014 v 19:55 | Reagovat

Chudák Teo :(

2 Erishika Erishika | E-mail | 20. února 2014 v 22:15 | Reagovat

Já vím :/ Ale neboj! On se s Crisem dobře baví ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama