Část dvacátá šestá: Dvouhlavý mnich

31. března 2014 v 20:40 | Erishika |  Vesmír v krystalu od Erishiky
Ahoj! :)
Dnes jsem měla poprvé Bubble Tea. Velmi divný nápoj. Pořád ho nechápu! xD Nicméně se mám pořád stejně, kdyby to někoho zajímalo...
Btw koho by to zajímalo, tak se brzy v této povídce objeví další bůh z povídky Životy potomků ztracené planety (ŽPZP)! :)





Část dvacátá šestá: Dvouhlavý mnich

Všichni tři šli již pět minut bez jediného slova. Zrovna, když si Anthony pomyslel, jak skvělé ticho je, Cris promluvil.
"Už tam budeme?" zeptal se poněkud zmateně.
"Bože! Kolik ti je?!" obořil se na něj Tony. Napůl vychovával svoji sestřenku a tahle věta ho naprosto vytáčela.
"Dvacet pět. Ty to nevíš? Přísahal bych, že jsem ti to už řekl."
"To byla řečnická otázka," řekl a sarkasticky si povzdychl. "Měl jsi strávit více času na Zartu."
"Takže ty jsi ze Zartu?" zeptal se zvědavě Callum. Tony přikývl. "To je ve Satus Prime, ne? Zajímavá galaxie. A co ty?" obrátil se na Crise, ten se nadmul pýchou.
"Krys-teel - galaxie Krametos."
"Krys-teel? Slyšel jsem, že tam mají nádherné krystaly! Ale kvůli zdejším obyvatelům se tam nedá cestovat..." dodal.
"To je pravda. Skoro nikdo tam nejezdí. Musel jsem ukr-"
"- si vypůjčit -" opravil ho Tony.
"- mrkvoloď," dořekl svojí historku. Callum se na něj jednou hlavou otočil.
"Mrkvoloď? Vám půjčily Mrkve loď? Slyšel jsem, že jsou to zabijáci a hrdlořezové!"
"Já měl štěstí! Potkal jsem krystology," řekl a nakrčil celý obličej. Tony i Callum se zasmáli.
Prošli kolem další pasáže kabaretů a pak se Callum zastavil u jednoho hotelu.
"Pojďte za mnou!" vybídl je. Tony se nervózně podíval na Crise, ale ten už byl o tři kroky napřed. Vešli dovnitř a Callum je vedl k pokojům.
"A odkud jsi ty?" zeptal se ho Cris.
"Z planety Flauprat. Víte... já byl jeden z Flaupratských mnichů. Jenže proč bych nemohl být oddaný Bohu a přitom cestovat? Třeba rozšířím naši víru a přestanou spory a pře."
"Vážně si to myslíš?" zeptal se podrážděně Tony.
"Spíš v to doufám," smutně zašeptal. Cris ho poplácal po zádech.
"Já tě chápu. Někdy je prostě nejlepší odejít."
"A někdy je prostě nejlepší zůstat doma s knihou," podotkl trpce Anthony. Cris se na něj zmateně ohlédl. Callum došel do pokoje číslo 1109 a odemkl ho speciální klíčem. Všichni tři vešli dovnitř a ocitli se v obyčejném pokoji. Na protější zdi byl terminál, do kterého Callum vyťukal kód 1622. Pak prošel zdí.
Anthony s Crisem se na sebe vyděšeně podívali.
"Co to sakra-?" vydal ze sebe Tony.
"Tak jdete?" ozvalo se za zdí. Callum na ně netrpělivě čekal. Cris vykročil směrem ke zdi, ale Tony ho chytil za ruku.
"Počkej, nevíme, jestli je to bezpečné!" protestoval.
"Callum v pohodě prošel!" argumentoval Cris.
"Já v žádným případě tou zdí neprojdu!" panikařil Tony a rychle couval pryč. Cris ho popadl, přehodil si ho přes ramena a klidně prošel zdí. Anthony ho mezitím mlátil do zad a křičel.
"Pust mě! Pust mě!" ječel. Cris ho opatrně pustil na zem a ještě chvíli ho držel, než se Tony uklidnil. Callum je nervózně pozoroval. Nebyl si totiž stoprocentně jistý, že pomáhat těmhle dvěma byl dobrý nápad. Dnes tu vlastně vůbec neměl být.
Anthony se odtrhl od Crise a vrhl na něj naštvaný pohled. Cris se na něj omluvně usmál.
"Tohle mi už nikdy nedělej!" seřval ho. "No," otočil se na Calluma, "můžeme jít?"
"Ještě před tím mi i ty slib, že nebudeš dělat žádný problémy."
"Ale já-! To nebylo...! Dobře! Slibuji, že nebudu dělat žádné problémy," vzdal se.
Cris se na něj vítězoslavně podíval.
"Vidíš! Nejen já dělám problémy...!"



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Peggy Peggy | 2. dubna 2014 v 22:00 | Reagovat

"Já v žádným případě tou zdí neprojde!" :)

2 Erishika Erishika | E-mail | 3. dubna 2014 v 0:19 | Reagovat

... aneb když tu větu přepisuji pořád dokola :D Díky!! :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama