Část patnáctá: Příliš pozdě

21. března 2014 v 19:42 | Erishika |  Životy potomků ztracené planety - Erishika
Ahoj!
Tahle část je poněkud delší -> proto mi to tak dlouho trvalo. A díky mě se jedna moje kamarádka začala koukat na Sherlocka! :3 Já, až došiju cosplay, budu mít zase více času a pak možná dokopu ostatní členy, aby taky něco přidali...
Také jsem upravila naši DS Tumblr stránku! :3

P.S. Cosplay jsem došila a je boží xD






Část patnáctá: Příliš pozdě

Patnáct let. Přesně patnáct let trvalo královně Ruth, než si uvědomila, že nevěnovala svým dětem tak, jak by měla. Sedm dětí je sice těžké vychovat, ale přeci vše nemůžou dělat opatrovatelky a služky. Už ví, že si s nimi měla víc povídat a že je měla podporovat. Teď už je pozdě, příliš pozdě. Polovina z nich je k ní příkrá, chladná a na slovo skoupá. I Vokiel, její oblíbenec, už k ní nevzhlíží jako dřív.
Ze svého pokoje udělal útulek pro zvířata a málokdy vycházel ven. V podstatě jenom v době krmení a když mu Sokrel řekl, že je někde nějaké zatoulané zvíře. Královna se ho jednou pokusila navštívit a strávit s ním nějaký ten čas, jenže množství zvířat ji nemile překvapilo. Vlk ji málem napadl, což bylo zvláštní, vzhledem k tomu, že v místnosti byli tři králíci, dva zajíci a srnka s jelenem. Vokielovi bylo šestnáct let a milovat zvířata víc, než svojí matku. Ano, už to nebyla maminka či máma. Teď už to byla jen matka. Popravdě ji Vokiel vinil z celého toho odcizení, ji a jejího manžela. Záviděl jim jejich lhostejnost. Něco v něm se zlomilo. Pořád se snažil najít jakýsi lék a dát rodinu dohromady, ale zároveň se chtěl zahrabal v posteli a již nikdy se nepodívat na jeho původně tak dokonalou rodinu. Záviděl ostatním lidem jejich přátelství a vztahy. Záviděl zvířatům jejich jednoduchost. A Ruth to věděla, jen netušila, jak mu může pomoct. Její malý andílek vyrostl a už ji nepotřeboval.
"Vokieli?" zaklepala na dveře. "Nechceš vyjít ven a promluvit si se mnou?" V pokoji se rozlehlo ticho. Po chvíli se pomalu otevřeli dveře a v nich stál její syn, celý rozcuchaný a se Sokrelem na ruce.
"Co chcete?" zeptal se smutně. Královna ho opatrně pohladila na tváři.
"Skoro nevycházíš ven, copak se děje? Pověz to své matce!" Sladce se na něj usmála.
"Ó, matko. Nevytahujte na mě soucit, když jej jiní potřebují. Co mí sourozenci? Všimla jste si, jak oni se změnili?" Dlouze se na ní zadíval. Královna utrhla pohledem.
"Chcete mi pomoci, matko? Pomozte ostatním dříve. Přeci jen jsem až poslední syn, tudíž poslední o koho byste si měla dělat starosti," řekl a zavřel dveře. Královna Ruth tam ještě chvíli stála, než se rozhodla navštívit Slipra. Kdyby nebyl takový sukničkář, byl by skvělý syn. Asi na rok odjel pryč a projížděl ostatní země. Nakonec se vrátil, protože ho vyhodili ze sousedního království kvůli tomu, že se vyspal s princeznou i její služkou najednou a byl tak hloupý, že se při tom nechal chytit. To tenkrát byla velká pohroma pro obě království. Málem byla uzavřena svatba, ale nakonec princezna přemluvila svého otce. Král Halvar na něj tenkrát hodně křičel.
"To jsi tak hloupej, že se u toho necháš chytit? A co tě to vůbec napadlo?! Zneuctít nebohou princeznu a pak si k nám přijít jakoby nic?!"
Slipr si z toho ovšem nedělal těžkou hlavu. Bavilo ho to a nehodlal přestat.
A tak když ho přišla královna Ruth navštívit, uslyšela, že už návštěvu má. Podle hlasu odhadla, že to budou dvě vesnická děvčata, dvořanka ze sousedního království a manželka bohatého obchodníka.
A tak se otočila a odešla s tím, že on žádný problém nemá a že půjde za někým jiným. Rozhodla se jít za Jolerem.
Ten byl většinu času ve svojí kovárně nebo na zápasech rytířů. Stal se nejlepší v celém království, dokonce lepší než Pux. Těšil se na turnaj s ostatními šampiony z cizích zemí. Chtěl všem dokázat, že je nejlepší. Nikdo na něj neměl. Jak by mohl prohrát, když má tak výborný meč a dokonalou výzbroj? Všechno si vyrobil sám. Dokonce už měl hotový medailon pro Vokiela. Poslední, kdo nedostal od Jolera dárek, byl Dorok. Jenže Jolera nenapadalo, co by mu měl dát. Nejradši by od toho upustil, ale jeho pýcha mu to zakazovala. Také tu byl ten problém s drakem. Joler nemůže nikde žádného najít. On však věděl, že jednoho potřebuje. Proto taky velmi rychle odbyl matku.
"Nebojte se o mne, matko. To o Maramu byste se měla zajímat," řekl bez jakékoliv emoce.
Marama však nebyla doma. Poslední dobou často odjížděla pryč. Musela na čerstvý vzduch. Procházela se v lesích a sbírala ingredience na jídlo. Vždy si sebou bere meč, který ji vyrobil Joler, aby se moha ubránit před útočníky a bandity. Jednou málem zabila pět mužů.
Už se nestarala o ostatní. Ne, potřebovala se postarat sama o sebe. Musela se uklidnit a dát se dohromady. Bohužel ji připadalo, že jediné dobré na tom celém světě bylo jídlo. Již nemluvila s bratry a oni skoro nemluvili s ní. Rozhodla se být silná. A tak když potkala na cestě do hradu svojí matku, chladně ji odbyla.
" žádný problém nemám. Zkuste navštívit Puxe. Ten se přeci porval s jedním rytířem a oni ho odtamtud vyhodili."
To byla pravda. Co té rvačce ale předcházelo byla hádka a tu předcházel obyčejný konflikt. Rytíř totiž, podle Puxe, neprávem zavřel jednoho vesničana do vězení. Problém byl v tom, že tento muž opravdu zabil jiného muže, ale neučinil tak ze své vůle, nýbrž byl donucen někým jiným. Pux se domníval, že muž by neměl být zavřen na deset let ve vězení, kvůli zločinu, který nespáchal, protože muž nejednal ze své vůle, ale z vůle cizí - vůle patří k duši a duše, jak je dobře známo, je to, co nás dělá člověkem. To znamená, že muže zabila jiná vůle - duše - člověk. Muž byl podle něj jen nástrojem, protože tělo bez duše nebylo nic. Jen pouhá věc.
Rytíř to ovšem viděl jinak. Muž držel v ruce vražednou zbraň a byl celý od krve. Dokonce se i přiznal, tak co je na tom, jestli mu to někdo přikázal? To byl také jediný důvod, proč nebyl muž hned popraven. Nuže, Pux a rytíř se sešli a pěkně ostře si vyměnili názory. Bohužel králův syn je velmi vznětlivý a hned vypěnil. Začalo to pěstí a skončilo to tak, že tři rytíři měli dohromady pět zlomených kostí a další dva vyšli s popáleninami. A protože je Pux syn svého otce, měli se mu ti nebozí rytíři omluvit. To ale hnědookého chlapce naštvalo ještě víc a omylem jim podpálil kasárny. Za to ho prostě odtamtud vyhodili.
Co ale teď dělá celé ty dny? Kdo ví.
Prošla celý hrad, ale nikde ho nenašla. V hlavním sále se zastavila a zapřemýšlela, co asi dělá Doro-...
"Matko!" zavolal na ni Grahum. "Otec se vrátil z Velkých lesů. Je zraněn."
Královna ihned vyběhla za svým mužem. Její druhý nejstarší syn ji následoval. Měl tašku plnou bylin a byl připraven pomoct. Ale pravda je, že by nejradši teď ležel na louce a slunil se. U něj se za ty roky nezměnilo nic. Věčně někde polehával a sem tam se staral o kytky, který si teď žily vlastním životem.
"Nemám radši zavolat Vokiela?" řekl nenápadně.
"Ne!" ozval se král. "Tohle ještě zvládnu," řekl a ukázal na zakrvácenou paži. "Je to prostě jedna jizva navíc." Grahum nesouhlasně zakroutil hlavou a vyndal si svoje bylinky.
"Jestli se to zanítí, můžeš o tu ruku přijít."
"Grahume! Tohle ani neříkej!" okřikla ho matka.
"Jak chcete matko," řekl a pokrčil rameny.



Část šestnáctá: Coming Soon
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Kdo je Váš nejoblíbenější bůh?

Dorok 38.5% (5)
Grahum 7.7% (1)
Slipr 7.7% (1)
Joler 7.7% (1)
Marama 15.4% (2)
Pux 7.7% (1)
Vokiel 15.4% (2)

Komentáře

1 Peggy Peggy | 25. března 2014 v 12:27 | Reagovat

bomba! B)
chyba: ...a v nich stál její syn, celý rozcuchaná a se Sokrelem na ruce.

Kasárna: jde o pomnožné číslo, nerozlišuje se jednotné a množné, jinými slovy je jedno, jestli jsou jedna kasárna nebo dvoje kasárna atd. 4. pád (koho, co) kasárna

2 Erishika Erishika | E-mail | 28. března 2014 v 18:09 | Reagovat

Díky, ale Wiki tvrdí: "pomnožné číslo středního rodu, též kasárny jako pomnožné číslo ženského rodu, nespisovně i kasárna jako jednotné číslo ženského rodu" a já jsem hodněkrát slyšela kasárny... :/

3 Peggy Peggy | 29. března 2014 v 19:37 | Reagovat

Já zas naopak kasárna :D Myslím, že je to jeden z těch případů, kdy jsou správné obě verze.

4 Erishika Erishika | E-mail | 31. března 2014 v 19:44 | Reagovat

Asi ano :D Ale i přes to děkuji! ;))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama