Část dvacátá devátá: Barvy

2. srpna 2014 v 16:00 | Erishika |  Vesmír v krystalu od Erishiky
Čau!
Tak by mě zajímalo, co si myslíte o Lucille, protože úplně na začátku jsem si myslela, že bude jiná, ale chtěla jsem zkusit trochu jinou povahu. Taky si myslím, že se ve psaní lepším xD Minimálně, když si přečtu starší části, tak se mi je chce skoro až přepsat xD Mám takový pocit, že se postavy stávají trochu lidštější a mají trochu ustálenější charakter než předtím. A Anthony se už trochu uklidňuje, co se týká shipu Crisony xD






Část dvacátá devátá: Barvy

Cris se snažil proběhnou přes všechnu ochranku, ale těsně před dveřmi s hvězdou ho strhli na zem.
"Pusťte mě!" křičel bezmocně. "Musím s ní mluvit!" ječel a škubal sebou.
"Jo, to chtěj všichni," řekl bezstarostně chlap jak hora a sedl si na něj.
"Pusťte mě!" zkoušel to znovu Cris a kopal nohama a rukama, to mu ale nepomáhalo.
Mezitím za dveřmi stál Anthony a jenom tomu naslouchal. Pak vyšel ke dveřím, ale Lucille ho zastavila. Chytla ho za ruku, přitiskla se k němu a zašeptala mu do ucha:
"Nech ho jít." Pohladila ho po tváři. "Copak ti za to stojí? Nechceš tu radši zůstat se mnou?" zeptala se a rozepnula si šaty. Tony chtěl něco říct, ale uhnul pohledem ke stolku. Zkusil to znovu.
"Lucille... J-já..." klepal se mu hlas a nevěděl, co by pořádně řekl. "Totiž..." svraštil obočí, ale najednou se jeho mysl upnula na něco úplně jiného. Byl to prsten položený na stolku.
"Od koho máš ten prsten?" zeptal se Tony. Měl takový pocit, že ten prsten už někde viděl. Lucille se zarazila a překvapeně se otočila ke stolku. Její zrak se zastavil na prstenu.
"Jak víš, že není můj?" nervózně se usmála aniž by z něj spustila oči.
"Je fialovej," řekl Tony tónem, jako kdyby právě vysvětlil vznik vesmíru.
"A?" zeptala se Lucille a zkřížila ruce. Nervózně cukla hlavou a kousla se do rtu.
"Tvoje barva je modrá." Tony ukázal na věci v pokoji a pak na ni. "Takže... od koho je?"
"Od jednoho muže... Ale to tě nemusí zajímat," snažila se změnit téma.
"A tomu muži nevadí, že chceš strávit noc se mnou?"
"Jemu?" zasmála se. "Prosím tě, ten je stejné číslo jak já. Kdo ví, kde teď právě je. A s kým je..." Lucille stála nehybně a koukala se do země. V očích se jí leskl smutek.
"Možná bych mohl pomoct," pokusil se ji rozveselit, "jak vypadá?" Lucille se na něj překvapeně podívala a pak se na něj pousmála.
"Má dlouhý fialový vlasy. To nepřehlídneš," řekla posměšně.
"Fialový vlasy?" zeptal se Tony a vzpomněl si na knížku o té velké válce. "O někom takové jsem četl v knížce." Tony si rychle snažil vzpomenout. "Měl takovou divnou barvu očí a byl vyšší než já... sto osmdesát něco centimetrů... Promiň, už si toho moc nepamatuju - bylo toho na mě moc."
"To zní jako on!" rozzářila se. "A říkal něco o tom, že je někde nějaká knížka o něm," pokrčila rameny. "Nepamatuješ si, jestli je v ní napsáno, kde by teď mohl být?" Tony se zarazil.
"Víš... jsem si docela jistý, že tam bylo napsané, že je... mrtvý," vysvětlil opatrně.
"Oh," řekla po chvíli chladně. "Tak to ten prsten už nebude potřebovat." Lucille došla ke stolku shrábla ho do dlaně a podala ho Tonymu.
"Na. Slíbil, že se pro něj vrátí, ale to teď už asi nezvládne, co? No nic, je tvůj. Mně by stejně neladil... ke všemu." Strčila mu prsten do ruky a pak se k němu otočila zády.
"Pozdravuj tvého přítele tam venku," řekla už trochu veseleji. "Ale dej si pozor, aby ti nezlomil srdce. Muži mají tendenci slibovat, ale už to nesplnit."
"Potom ale je jen na tobě, jestli těm slibům uvěříš nebo ne," pokrčil rameny a opustil místnost. Až venku mu došlo, že to s Crisem asi myslela trochu jinak.
"Proč si všichni myslí, že spolu chodíme?!"



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama